Skoro to vypadá, že moje odpočítávání se nakonec trefí. Protože jestli bude nouzový stav skutečně prodloužený do půlky května, tak to bude přelomová doba nejen pro mne, ale pro všechny. Ale věřte mi, já bych si vystačila se soukromým povyražením. Nemusí slavit hned celý národ!

Stále se držím moudré myšlenky, že se nemám trápit tím, co nemohu změnit. Přiznávám, trochu mi ale spadl řemen. Když se na něco rok chystáte, a pak je všechno jinak, je to velká škola pokory. Olympionici o tom ví své. Změnit to nemohou, uvnitř duše to bolí, ale rozum moc dobře ví, že je to správné rozhodnutí, odložit sportovní svátek na příští rok. Rozhodne jen to, jak ten prodloužený čas přípravy využijí. Jestli odloží i rozhodnutí o ukončení sportovní kariéry. Jak předělají tréninkový plán. Jakou najdou novou motivaci, když se cíl z dohledu posunul za horizont. A lépe na tom nejsou ani všichni ostatní.

Nouze naučila Dalibora housti, pamatujete? I vězeň se může naučit mnoho nového, využít zdánlivě marný čas izolace k něčemu skvělému. A skladník si může přečíst Vergilia v originále. I v době zavřených státních hranic stále ještě můžeme cestovat za hranice všedních dnů. Limity jsou jen v naší hlavě. Někdo je Tulák po hvězdách. Někdo se naopak přesně přizpůsobí novým podmínkám a rozjede nové podnikání ze svého obýváku. A mnoho z nás prostě věnuje čas rodině a sobě samému. Žádná z možností není špatně.

Všichni nemusí šít roušky ani bojovat o přežití ekonomiky, zachraňovat svět novými vynálezy či bojovat v první linii. My čekáme v záloze a sbíráme síly, protože naše doba ještě určitě přijde.

Zrození Úžasné Báry budu muset odložit. I kdyby nakrásně opadla pandemie a svět se vracel do svých kolejí, lidé se budou bát.  Někdo kýchne a hosté se kvapem rozutečou. Každý se bude snažit v soukromém i pracovním životě dohnat resty, napravit škody. Ještě to není definitivní rozhodnutí, ale vypadá to, že jsem i já získala prodloužený čas. (Mimochodem, to je název moc krásného filmu s Milošem Kopeckým.) Nevím, jestli vydržím ještě psát svůj blog. Nevím, jestli teď opravdu zhubnu a dostanu se do kondice. Nevím, jestli mé pozvání přijmou hosté i v náhradním termínu a jestli to bude tak skvělé, jak bych si přála. Nevím, ale budu se snažit. Žal se odkládá, změna termínu. A ten čas navíc, prodloužený čas, beru jako novou výzvu. Podpoříte mě?