Jsem na vrcholu sil. Za sebou mám řadu pracovních i životních zkušeností, fuckupů i hřejivých vzpomínek na vydařené akce. Doma klid a dospělé dítě. A před sebou minimálně 15 let, kdy budu muset pracovat.

Kyprá padesátnice z malého moravského města, sen každého zaměstnavatele. Nebo je to jinak?

Jsem druhý měsíc na úřadu práce. Z posledního zaměstnání jsem odešla v dobrém, sama a dobrovolně, krok před dalším vyhořením. V ženských časopisech tomu říkají „najít sama sebe“. Já hledat nemusím, vím, kdo jsem a na rozdíl od Woodyho Allena si nepřeji být někým jiným. Přeji si naopak zůstat sama sebou, a přesto (nebo právě proto) najít nový dream job. Už jsem se dospala. Odpojila jsem se od sociálních sítí a znovu se připojila. Nebolí mě břicho při každém cinknutí nové zprávy nebo mailu v mobilu, protože nemám notifikace. Učím se meditovat a chodit na procházky. Denně vařím, občas peču a vracím rodině dluh z dob velkého pracovního vytížení. A rozhlížím se, co dál.

Vypadá to, že trh práce v oblasti PR a marketingu ovládla nová generace. Jsou mladí, úspěšní a krásní. Zaměstnanci marketingové agentury často vypadají jako zaměstnanci modelingové agentury. Navíc se #devcatazreklamky nebo #klucivousacikreativci sdružují, pomáhají si, sdílejí své zkušenosti. Bez legrace, tohle je fakt skvělé! Ovšem pokud nejste aktivní podnikatel či zaměstnanec, žena na mateřské (maminkatelka OMG), učenlivý junior hledající mentora nebo ohrožená skupina 55+, prostě jako byste nebyli.

V padesáti jste v této branži buď CEO, dobře placený expert nebo rentiér.

Nebo alkoholik.

Kdybych se měla popsat v tomto ohledu jedním slovem, cítím se jako NEVIDITELNÁ. Třicet let jsem pracovala pro někoho jiného, kdo pronášel má slova a sklízel úspěchy z mé práce. Bylo to skvělé a moc mě to bavilo. Ale koho to zajímá? Než dojdu do seniorského věku, budu nejen neviditelná, ale patrně i mrtvá, protože hranice všech výhod „ohrožené skupiny“ se budou posouvat směrem nahoru. Visím ve vzduchoprázdnu, stejně jako tisíce dalších Husákových dětí (i když já jsem se narodila ještě za Svobody). Tolik změn nezažila žádná předchozí generace. Začínala jsem v novinách v dobách horské sazby. Agenturní zpravodajství jsem diktovala z telefonní budky na nabírák. Teď jsem dinosaurus s kanceláří ve svém iphonu.

Přesto zůstávám optimistkou. Třeba někdo potřebuje trochu nadhledu a realismu. Třeba budou v české společnosti seniorské posty, které nebudou určeny lidem 25+ s dvouletou praxí v oboru. Třeba je někde firma, agentura, společnost, která chápe důležitost mezigenerační spolupráce a dokáže ocenit mladistvého ducha bez ohledu na věk v občance. Třeba někdo pochopí, že pokud nebudou mít dnešní padesátníci kde pracovat poslední třetinu produktivního života, velkorysý sociální systém zadluženého státu se zhroutí. (On se zhroutí tak jako tak, ale otázka je, ve které sociální skupině právě budete?)

Takže si to shrňme. Nesportuju. Nejsem fotogenická, spíše prostorově výrazná. Mám old fashion vlastnosti jako dochvilnost, spolehlivost a loajalita. Můj humor je občas smrtící. Než si mě oblíbíte, chvíli vám to asi potrvá, ale bude to navždy. Protože já hledám skvělé lidi víc než skvělou pozici.

Chcete mě?