Pondělí 30. dubna

Každá legrace a každá dovolená jednou skončí, zvláště jde-li o prodloužený víkend. Takže balíme saky paky a vydáváme se na cestu zpět do Londýna. Padají dotazy, zdali si cestu ještě někdy zopakujeme, ale Jarda nás vyvádí z omylu: "Vidíte tady snad někoho z minulé cesty do Norska? Nevidíte. Tak vidíte."Takže je to JARDA TOUR - ONLY ONE USE a my se s tím musíme nějak vyrovnat. Směju se, protože už jsme spolu byli na cestách několikrát. Jen teď vytěžuje auta 😊 a oslovuje další lidi ze svého (nikoli mého) okolí.

Jedinou zastávkou po dlouhé cestě je město Salisbury, kde si chceme prohlédnout slavnou katedrálu a ještě slavnější originál Magny Charty. Je mnohem větší zima a slunce nikde, takže fotky z exteriéru jsou o ničem. Míříme jako první na čaj a kávu a polévku do zdejší kavárny, abychom rozmrazili ruce a připravili se na další dávku krásy, tentokrát gotické. V katedrále mají základní tištěné informace i v češtině, což je skutečně příjemné překvapení. Navíc místní uniformovaní dobrovolníci, opět 70+, jsou připraveni osobně provést i jedinou osobu, která o to projeví zájem. To je velmi obdivuhodné, jak tady se staršími lidmi počítají a zapojují je do veřejného života, i když jde jen o dobrovolnictví. V tomto ohledu se máme co učit. My se však touláme katedrálou sami a jen občas si poslechneme výklad pro jinou skupinu nebo nevěřícně zíráme, když průvodkyně odkryje jednu dlaždičku a dřevěnou tyčkou ve tvaru kříže ukáže výšku vodní hladiny pod katedrálou. Je to tak metr a mně to hlava nebere, protože katedrála nemá žádné sklepení, jen metrové základy, a přesto stojí už osm století. A stojí na vodě, jak jsme viděli.

Celou dobu výletu se snažíme najít nějaké hodiny a seřídit si čas. Hodinový posun po příletu jsme zvládli, přesto hodiny v autě ukazují jiný čas než třeba parkovací hodiny apod. Tak si vlastně celou dobu nejsme jisti, jestli žijeme o hodinu dopředu nebo dozadu. V Salisbury je vynikající příležitost si čas srovnat, neboť se tady nacházejí nejstarší dosud funkční hodiny na světě. Pocházejí z roku 1386 a jsou k vidění hned naproti vstupu do kostela. Čas ale z ozubených koleček při nejlepší vůli vyčíst nedokážeme.

V českém průvodci se píše v souvislosti s katedrálou o "věžičce", což je dost legrační, neboť zrovna v tomto případě jde o nejvyšší kostelní věž v zemi s výškou 123 metrů. I když je to s ní trochu nahnuté či spíše prohnuté, což je vidět při čelním pohledu k oltáři na vypouklých obloucích klenby. Proto musely být dostavěny podpůrné konstrukce, aby se to celé nezřítilo. Katedrála ze 13. století má vskutku majestátní křížovou chodbu a údajně největší zastavěný prostor ve Velké Británii. Já gotiku miluju, takže bych se mohla kochat každým detailem a strávit tady půlden, ovšem tolik času nemáme.

Takže ještě povinná zastávka u kolébky justice. V Salisbury je ve zvláštním stanu k vidění jeden ze čtyř dochovaných originálů Magny Charty z června 1215. Obdivujeme malinkaté zdobené písmo na kousku kravské kůže. Vypadá to jako kravina, ale je to zcela zásadní dokument o lidských právech a svobodě. Je zvláštní se dívat na něco tak starého, významného, převratného. Ta kráva asi netušila, k čemu budou její záda po smrti sloužit a jak moc slavná bude. Interaktivní výstava přibližuje význam dokumentu hravou formou, aby se na ni nezapomnělo. Paradoxem je proto ukazatel směru, na který nás upozorní Jarda. Jsou na něm tři šipky v tomto pořadí: Restaurace, Toalety, Magna Charta. Tož tak je to s našimi potřebami.

Projdeme ještě aspoň kousek města s řekou a obchody, kamennými bránami a starými nakloněnými domky. Je to tady moc pěkné, má to atmosféru, ale když se snažím vyslovit v obchodě Earl Grey, nikdo mi nerozumí. Tak teda "thank you very monsieur".

Snažím se na sobě pracovat a neklást odpor kolektivu a vůbec méně remcat. Ovšem je několik výjimek, na kterých trvám. Jednou z nich je včasný příjezd na letiště. Mám mnoho zkušeností s ucpanou cestou, zlomenou nohou, nekonečnými frontami u bezpečnostních kontrol, změnami gejtů a nečekanými komplikacemi na to, abych brala čas odletu jako orientační a přistupovala k němu s frivolností jako třeba Jarda. "Na mou zodpovědnost, když tak vám koupím nové letenky," trvá na svém a neustále mluví o zbytečném "šestihodinovém čekání" na letišti, i když zbývají sotva dvě hodiny. Takže míříme do nákupního centra v Lutonu a postupně docházejí síly, empatie i moje data v mobilu při kroužení městem a hledání onoho velkého centra, které nemůžeme najít. Darinka, všechna čest, celý výlet klidně a bezpečně navigovala na sedadle spolujezdce. My jsme se s Blážou vzadu jen vezly a mlčely, ale teď prý to bylo významné mlčení plné negativity. 😊 No tak jely jsme tam, kam jsme nechtěly, Blážu bolela hlava a mě ubývala data každým dalším okruhem. Teď už víme, že příště je třeba to prožít s daleko větší radosti! Ale dopadlo to dobře, krize zažehnána, suvenýry a sýry nakoupeny. A v půjčovně naše těžce zkoušené autíčko vůbec nekontrolovali, takže cajk a ještě jsme byli na letišti včas na poslední společné pivo. Tentokrát bylo PALE ALE silné a lahodné a obalilo naši nervovou soustavu před posledním letem.

V letadle do Katovic letělo asi 20 malých, zlobivých a plačících dětí, výběr z největších zlobilů celého Polska, a že je to velká země. Bláže se v noci na dnešek zdálo, že u Katovic spadlo letadlo, ale navzdory tomu jsme dosedli na přistávací dráhu bezpečně a včas. Tentokrát rezervační systém odstranil z naší blízkosti Jardu, ale on neplakal a statečně spal na druhém konci letadla celou cestu. Obavy, zda se všichni, hlavně pak Bláža jako řidička, probereme před zpáteční cestou, se ukázaly jako liché. Auto jsme na venkovním letištním parkovišti potmě nemohli najít, a když jsme ho našli, nemohli jsme ho otevřít. Tak ten Blážin sen to jen trochu popletl. Spadlo auto. Věřte, nevěřte, byla jedna hodina po půlnoci a my jsme stáli před nereagujícím autem a sháněli někoho, kdo nás odveze domů. Byli jsme naprosto probuzení raz dva. Nakonec Jarda sehnal nějaké polského mládence, který nám nahodil baterku a my jsme odvolali posily a nasedli k poslední společné jízdě. Poslední vzpomínky, žerty, urážky. Zoufalcovy zápisky Darinka přejmenovala na Bláznovy zápisky, ale neberu si to osobně. Možná má pravdu a jsem blázen. Pořád lepší než být posera.

Cestování není o penězích, ale o odvaze čelit neznámému. Jediná cesta, které budete litovat, je ta, kterou nepodniknete. Mějte se moc krásně!

Váš Zoufalec

P.S. Cornwall inspiroval mnohé umělce, takže kromě seriálu Poldark se začtěte třeba do románů Daphne du Maurier, zdejší rodačky, která psala v kornštině. Sérii povídek Ptáci ztvárnil ve slavném hororu Hitchcock. A v Cornwallu se odehrává i kousek Harryho Pottera. K dokreslení typické anglické atmosféry mám osobní tip - dílka spisovatele P. G. Wodehouse. Nejlepší však bude se vypravit poznat tento nádherný kout světa osobně. Opravdu to stojí za to!