Úterý 4. srpna

Tak je to všechno za námi. Special Olympic World Games v Los Angeles skončily. Postupně odlétáme všichni zpátky domů. Sportovci ověšení medailemi, trenéři a doprovod plni radosti, že se nikdo neztratil. V tom hemžení a divočině závěrečného ceremoniálu, kdy se všechny barvy národních výprav promíchaly v jednom tančícím kotli, je to skoro zázrak. Zraněných bylo nakonec víc, než se čekalo, ale to zážitků a radosti taky. S Martinou jsme stály s vlajkou na tribuně až do odchodu naší reprezentace, společně s veselými sportovními novomanželi Lenkou a Michalem.

V olympijské vesnici jsme na předávání stříbrných medailí našim fotbalistům oblékly s Martinou valašské kroje jako výraz úcty a obdivu, který jsme si nakonec zasloužily i my samy za výkon vydržet v kroji až do konce následujícího třísetového finále volejbalistů. Naši ale vyhráli a získali zlato, takže rázem jsme na přiškrceniny v pase a zapařené nohy zapomněly.

V Los Angeles jsme stihly ještě obdivovat krásu koncertní haly Walta Disneye nebo se potěšit v Grammy Museu, kde jsem našla třeba ikonickou rukavici Michaela Jacksona nebo kytaru Jima Hendrixe. Ach, och.

Všechno tady bylo nové. Noví lidé, které jsme měly možnost poznat zblízka a těšit se z jejich blízkosti. Nové zkušenosti se zdejšími zvyklostmi a systémem, který je mnohdy pro Evropana opravdu nepochopitelný. Nová pro nás byla i síla Tichého oceánu a kalifornského slunce, které jsme vyzkoušely poslední den pobytu. Dva týdny jsme se ani nesmočily, nebyl čas, ale intenzivní čtyři hodiny na Sunset Beach úplně stačily. Mám odřené nohy od mořského dna, když mě semlela obří vlna. Vstoupila jsem do Tichého oceánu jako Mořská víla a byla jsem vyvržena ven jako stará škeble. Nedá se tady vůbec plavat, mezi vlnami se můžete jet potápět nebo surfovat. Ležíte na pláži a pofukuje příjemný větřík, takže rozsah spálenin uvidíte až večer ve sprše. Nemůžu připažit a přes zánět spojivek téměř nevidím. Mám kůži suchou jako ještěrka a i se tak cítím. Přesto… by to zážitek. To burácení Pacifiku a pohled na nekonečný, stříbrně modrý obzor bych si ráda ponechala v paměti do konce života.

Obdivovala jsem tady přírodní krásy i sportovní výkony, pro mě zcela nové oblasti, a našla jsem v nich jisté zalíbení. Ještě chybí, abych začala sama sportovat, a je tady konec staré Bá. Ale to by si měl z Ameriky odvézt každý vnímavý člověk. Nebát se změnit, nebát se věřit, že se sny mohou splnit. Nemít tolik předsudků. Vlastně je to snadné uspět, když se vy sami rozhodnete, že to tak chcete.

Ostatně, heslem speciální olympiády bylo:

Let me win.

But if I cannot win, let me be brave in the attempt.