Milí přátelé!

Napsat všechny články na tomto blogu byla naprostá legrace proti mé zoufalé, několikadenní snaze vzpomenout si, jak se do tohoto blogu dostanu. Jak vidno, nakonec se mi to podařilo, i když jsem si kromě hesla nemohla zaboha vzpomenout ani na uživatelské jméno. A pak jsem zkoušela všechny e-maily, které jsem kdy měla, mám a někdy mít budu, včetně jejich upgradovaných verzí (barbie33, barbie35...barbie44). Střední věk je v mnoha ohledech dost smutnou životní kapitolou. I když člověk má být prý stálým optimistou: Lepší s Parkinsonem trochu rozlít než se s Alzheimerem zapomnět napít.

Nebylo by to nic tak strašného, kdybych si odkaz na Zoufalcovy zápisky v nějakém pohnutí mysli nedala na svou novou vizitku. Vy, pravidelní čtenáři mých nárazových zápisků, jste na mé několikaměsíční výpadky zvyklí. Ovšem začít vlastní podnikání na webu s odkazem na neaktualizovaný blog je skutečně dost netradiční cesta, jak odradit všechny potencionální klienty a zaměstnavatele.

No, jak to vypadá, Zoufalec je opět online. Spoléhám na to, že dokud všechny vizitky nerozdám, budu sem muset chodit a občas něco napsat. Nechystám se na další cestu za oceán, ale i ty drobné příhody z každodenního života Zoufalce - pozorovatele někdy stojí za zaznamenání. Tak buďte ve střehu. Už se na vás všechny moc těším!

Váš Zoufalec