Splnit si svůj sen a padnout až na dno oceánu

úterý 16. září

Studio v hlavním ústřední CNN v Atlantě je připraveno k vysílání hlavních zpráv. Za moderátorským stolem mají dnes světovou premiéru dvě nové tváře: zprávařka Barbara a sporťák Lucy.Tři, dva, jedna - vysíláme! Právě nás sleduje asi miliarda lidí po celém světě, takže se opravdu usmíváme. Zapomněla jsem doma svou medaili, směje se Lucka. No co už, mě zase zapomněli přepudrovat. Zvládly jsme přesto všechno excelentně a naše fotografie si můžete stahovat jako wallpaper. Hlavní je, že nepřišel Rumburak...

Ve studiu jsme byly okamžitě jako doma. A já jsem si splnila svůj sen.

Budíček zvonil dnes už o půl šesté ráno. Jely jsme s Luckou a Charliem do Atlanty autem dřív, než na silnicích propukne traffic. I tak míří do města i z města osmiproud aut. Venku svítá, obloha má barvu do červena a výškové budovy jsou ještě osvícené z nedávné noci. Jsme ve výročním olympijském parku v centru Atlanty, který připomíná slavný rok 1996. Nádherné světlo pro fotografování. Cvakáme s Luckou svými dvěma kapesními Nikonky jako o život. Děláme dobře, protože už za chvíli je kouzlo pryč a všechno je šedé.

Na svítání v Atlantě se nedá zapomenout.

Jdeme na snídani do Wafle House na rohu rušné ulice. Je to naprosto typické místo pro snídani známou z filmů a my si ji prožíváme v životní premiéře. Obsluha je bez výjimky černošská a tempo příjemně pomalé, žádný zběsilý Mc Donald. Káva se nalévá do hrnků a dolejí vám ji, kolikrát chcete. Objednáváme si Breakfast Star, tedy wafle s javorovým sirupem a máslovou pěnou, míchaná vajíčka, slaninu, toasty s marmeládou. Jenom s Luckou funíme. Scházejí se tu dělníci, podivné páry i manažeři k pracovní snídani. Člověk by seděl a pozoroval to celý den. Ale my máme nabitý program a musíme jít.

Světové ústředí zpravodajské stanice CNN. Čevený znak CNN a první motýlci v břiše. A pak - obrovská hala v atriu mnohopatrové budovy. Na obrazovce přes půl stěny on-line vysílání CNN, ranní kafe tady popíjejí u sledování zpráv dvojice policistů, desítky různých zaměstnanců z okolí. A kolem dokola v prosklených kancelářích se detíky metrů vysoko ukazují studia, redakce, kanceláře CNN, CNN International a CNN in Spanish. To je místo, kde bych chtěla pracovat. Musím okamžítě na záchod. Nedá se to popsat jinak, prostě se z toho poseru.

Světové ústředí zpravodajské stanice CNN. Úžasný prostor.

Kupujeme si s Luckou CityPass pro výhodnější vstupy do pěti hlavních atrakcí Atlanty. Začínáme právě tady, skvělou hodinovou CNN Tour. Náš průvodce je celkem šokován, když mu řekneme, že jsme z ČR, a mluví opravdu srozumitelnou a čistou angličtinou. Nejdřív vyjedeme do 8. patra po jezdicích schodech, které jsou nejdelším volně stojícím eskalátorem na světě. Končí v maketě zeměkoule. Procházíme jednotlivé redakce, ve studiu nám předvádějí práci se čtecím zařízením, s interaktivními mapami na pozadí, které tam vůbec nejsou. Když se dostaneme ke studiu, kde se právě vysílá online do celého světa, začne naši malinkou skupinku o pěti lidech hlídat ozbrojená hlídka. Dva silní černoši budí respekt. "Tak tady se do vysílání nabourá jenom Rumburak," šeptám Lucce. Dusíme se smíchy, děti odkojené Arabelou. Fakt velmi zajímavá je prohlídka zákulisí, redakcí o stovkách lidí, kteří udržují konktakt se 44 redakcemi v zahraničí. Je to obrovské soukolí mašiny na zprávy, která se nikdy nezastaví. Od svého založení v roce 1980 vysílá tato kabelová televizní stanice nepřetržitě 24 hodin denně, do sto milionů amerických domácností i do celého světa, celkem přes miliarda lidí světa má možnost zpravodajství sledovat. To je skutečná moc médií, pro nás asi nepředstavitelná. Jsem rozrušená a plná emocí, Lucka taky ani nemluví. Musíme na vzduch, do našeho oblíbené olympijského parku, k naší oblíbené fontáně. Není co dodat, jsme prostě šťastné.

Emoce v sobě držíme dost dlouho. Ovšem míříme k dalším metám, největšímu akváriu na světě. A když se shodou šťastných okolností okamžitě po vstupu ocitáme na delfíní show, najednou se to už nedá vydržet. Obrovský sál plný nadšených diváků, před námi velká vodní nádrž a divadelní prkna s oponou. Zhasíná se. Zazní hudba a nad hladinu vyskočí první delfíni. Lucka hledá kapesníky a já ji prosím - dej mi taky jeden... Představení ukazuje propojení mezi lidmi a delfíny, je to částečně divadlo a částečně muzikál s promítáním historických faktů. Má skvělou dramaturgii i choreografii, delfíni jsou k zulíbání a děcka v sále sedí s otevřenou pusou. Už vím, co chci dělat. Chci tady plavat s defíny, nachází Lucka další možnou oblast pro svou novou práci. Představím si ji v modré neoprénové kombinéze a neubráním se uchechtnutí.

Georgia Aquarium bylo postavené v roce 2005 díky iniciativě podnikatele Marcuse. Ten se svou ženou objel 13 zemí a navštívil 56 akvárií a pak se rozhodl darovat 250 milionů dolarů na výstavbu největšího a nejzajímavějšího akvária tady v Atlantě. Příběh vzniku akvária je zajímavý i tím, že tento čin podpořili další dárci podporou ve výši 40 milionů dolarů a pozemek darovala Coca-Cola naproti svého turistického centra. Stavba ve tvaru modrého korábu proto byla postavena bez dluhů a jen za první tři měsíce provozu ji navštívil milion lidí. A od té doby sem míří desítky milionů lidí z celého světa. Víte,že já tedy nejsem zrovna milovník přírody a obdivovatel zvířat, ale tady jsem strávila v naprostém, opakuji naprostém dětském nadšení čtyři hodiny a furt jsem neměla dost. Je to něco neuvěřitelného. Je tady 500 druhů ryb, delfíni, žraloci, velryby. Jednotlivé expozice jsou interaktivní a dovolují vám se zvířaty ve vodě všude okolo vás, nad vámi, pod vámi, vedle vás téměř splynout. Lucka si pohladila malého rejnoka a byl prý slizký. Ležely jsme na skle a ryby, žraloci, medůzy pluli okolo nás. Fotily jsme jako šílené, nešlo přestat. Prolézaly jsme tunely ve stěně a vlezly do díry se skleněným víkem, takže jsme měly hlavy v úrovni tučňáků a mohly je pozorovat face to face. Navíc jsme se mohly umlátit smíchy. Jednu rybu Lucka nazvala přezřaným kaprem, druhou se sraženou tlamou považovala za obět násilí baseballovou pálkou. A když jsem si lehla do vypuklého okna na mořské dno, nazvala mě "vyvrženým vorvaněm". Ostatně, Jarda K. v komentáři mé fotografie na facebooku to viděl úplně stejně. Velmi fotogenické byly medúzy zblízka...Někdy jsou slova zbytečná. Zkuste se podívat třeba na tohle: http://www.youtube.com/watch?v=KjAbHbQVU2w. Nebo přikládám jednu z tisíce fotografií. Nedají se tady sdílet, pár dalších je na facebooku. A pro ty z vás, co náš výlet opravdu zajímá, bude určitě velké promítání.

Lucka na dně mořském.

Čas v akváriu strašně utekl a my opět jdeme zklidnit do našeho milovaného olympijského parku. Paní v návštěvnickém centru je velmi příjemná, bereme si letáčky a hlavně trasy MARTY, což je zdejší veřejná doprava. Zítra musíme jet metrem k další atrakci a tak se chceme v klidu připravit. Zapínám telefon a zjišťuju, že nás Charlie už půl hodiny čeká. Doma stahuju fotky hodinu a jsem na hadry. Lucka je ještě schopná jet hlídat Adámka do parku, ale já chci jen spát a snít o své vlastní ranní show na CNN a cestě na dno oceánu. Musím si tento den pamatovat opravdu dobře, protože už dlouho jsem se necítila tak šťastná. Zoufale šťastná!

Tak se nezlobte za zpoždění zápisků, další ráno jsme vyrážely za svítání do Atlanty znovu. Nebyl čas na nic víc než dobití foťáků a malou sprchu. A čtení vašich milých komentářů. Moc děkujeme za všechny zprávy a povzbuzení!