Neukrojím si chleba. Neotevřu žádný obal, ba co hůř, ani žádnou láhev. Nedokážu si udělat culík. Nazouvání levé ponožky mi zabere většinu dopoledne. A pokud jde o hygienu, žínka je můj přítel nejvěrnější. Život jednoruč v ortézovém postroji není úplně snadný.

Když jsem líčila jednomu člověku, co už léta žije sám a sprchuje se až ráno, taky sám, jak probíhalo moje první pooperační koupání, vůbec mi nevěřil. To u toho byl tvůj muž a maminka zároveň? A proč jako? žasl. No to se bez videa těžko vysvětluje. Nejprve bylo třeba nafotit ten postroj a jeho postupné sundávání, aby pak bylo možné v opačném pořadí jeho nasazování. Potom jsem usedla ve sprchovém koutu na zahradní křeslo, stále trochu od bláta, ale nad detaily se závislý člověk musí umět povznést. Křeslo a já jsme vyplnili všechen prostor, takže voda už neměla kam dopadat, než se ode mě odrazit a stříkat ven do koupelny.

Jeden z ošetřovatelů tudíž neustále utíral mokrou podlahu, aby ten druhý neuklouzl.

Připadala jsem si jak plejtvák obrovský, akorát mám mnohem více kožních záhybů a dokážu budit větší strach u každého, kdo se na půl metru přiblíží k mému levému rameni.

Co je mokré, to je čisté, to je jisté. A na voňavou a namazanou pokožku jsem si ještě pod smradlavý, drsný a propocený postroj oblékla bavlněné šaty. Mnohokráte jsem vzpomněla na Fridu Kahlo a její korzety.

Vlasy jsou samostatná kapitola. Kdyby je teď viděla moje kadeřnice, hořce zapláče. Navlékla jsem si červenou pláštěnku, ve které jsem se plavila u Niagarských vodopádů, a v polodřepu se sklonila nad vanu. Maminka mi tu změť kudrn a dredů pomohla umýt, posléze s vtipnými komentáři rozčesat, a těch pár vlasů, co mi zbylo, vyfénovat. Výsledkem byl krep z osmdesátek, který jsem propotila bolestí hned další noc. Je to koloběh péče jako s narozeným miminkem, jen mě zatím nemusejí přebalovat. Povytahovat legíny shrnuté vlevo proklatě nízko u pasu mi musí furt.

Přes všechnu tu bídu byl v uplynulých dnech moment, kdy jsem plakala smíchy. Pokud máte v sobě sklony k puritánství a přehnanému ostychu, raději nečtěte dále. Ale já se o tuto historku musím podělit, protože je opravdu velmi černohumorně vtipná. Spím špatně a málo, ale pořád mám bohaté sny. Jednou ráno jsem se vzbudila s naléhavým vzkazem: nezapomeň na slovní spojení ROLNICKÁ ŽENA. Ŕíkala jsem si, co je to za blbost, ale pak jsem si to dala do Googlu.

Mezi odkazy mě zaujala informace, že jde o jednu z pozic Kámasútry.

Když jsem ten nákres uviděla, zařvala jsem smíchy.

Nejen nad absurditou pozice, ale hlavně nad tím, že žena má levý loket přesně do pravého úhlu, jako by jí ho držela ortéza, zatímco pravou rukou se ležérně opírá o futra. Je tam i poměrně vtipný slovní popis, sibující rolnici dřinu a muži-viselci ohromující výhledy a pocit odevzdání. Smála jsem se celý den. Pak jsem to ukázala svému muži, kterého to velmi zaujalo, dokonce mu zasvítily oči. A hned mě smích přešel. Ne! Ani ve snu!

Tak doufám, že jste googlili taky a taky se smějete. Krásný den a kdyby něco, držte se pravou rukou stěny, abyste neupadli.