Člověk má být velmi obezřetný v tom, co si přeje. Přání se totiž někdy plní zcela jiným způsobem, než byste si přáli. Já jsem se chtěla nějak ochladit v té vlně veder, která z člověka dělá vyždímaný kus hadru. A dostala jsem horečku. Mít horečku ve vedru, to neumí každý, ale já jsem úžasná. Když vedro vynásobíte horkem, dostanete zimnici. A tak je mi teď takové horko, až je mi zima, a čelo pokrývá ledový pot. Otázka, jestli se cítím lépe, je zbytečná.
Mám dovolenou a místo všech plánovaných výletů a setkání si můžu doma naříkat vsedě. Záchvaty kašle se totiž ve vertikální pozici snášejí lépe než v pozici horizontální, i když se mažete mastí orientální. Tohle angínové trápení se nedá vyležet, musí se vysedět. Co se z toho nakonec vylíhne, je ve hvězdách. Hepčík!
Místo naříkání se těším na čtení knih, které jsem neměla čas otevřít, i na psaní svých každodenních zápisků. Z perspektivy nemoci jsou všechny obyčejné věci vzácnější a můžu je více vnímat a všímat si jich. Hlavní je nelehnout si a nedívat se vzhůru. Protože pak záchvaty kašle přecházejí v záchvaty nespokojenosti. Poselství dne s číslem #337 zní: Až opadne horečka, až opadne vlna veder, nastane doma dusno. Letos prostě musíme vymalovat.
Můžeme si k tomu pustit třeba tuto bizarní píseň:
Zatím nebyly přidány žádné komentáře. Buďte první!
Přidejte vlastní komentář