Sleduju tě na Facebooku, usmívá se na mě bývalá kolegyně, kterou potkám na ulici. Čtu všechny vaše články ve Žlutém, tvrdí mi prodavač ve stánku se svařákem. Podle postů na sítích máš úžasný a velmi pestrý život, usmívá se Blanička, která ovšem vidí i za zrcadlo. Chvílemi to vypadá, že mě sleduje a čte celý svět. Já ale vidím těch pět smutných lajků, které se krčí pod mými blogy, fotkami, komentáři.
Myslím si, že jsem vcelku bystrou pozorovatelkou okolního dění. Leč stane se, že jsem postavena před skutečnost, na kterou nejsem připravená a kterou si nedokážu nijak vysvětlit. Kdy se to stalo? Proč mi to nikdo neřekl? Kdo to dovolil? Ne, nemluvím o nových vládních opatřeních. Mám na mysli obyčejné tepláky.
Pozorní čtenáři už jistě dávno postřehli, že jsou v mém životě věci, lidé a situace, které mě dokáží rozčílit více než jiné. K nim patří zcela jistě obaly, které nejdou rozbalit, zavírání, které nejde otevřít, uzávěry, které nejdou povolit. Prostě balení, které vám má život usnadnit, ale málem vás o něj připraví.
Obrůstat mechem znamená v lidské řeči ustrnout v nehybnosti. V přírodě je to jedna z forem života a ukazuje nám nejen cestu na sever.
Tak nám ta barborka nakonec vykvetla. Vdavky na obzoru nejsou, pupeny zůstaly do Štědrého dne uzavřené. Ale na Nový rok se jeden kvítek z třešňové větvičky na okně přece jen vyklubal. Jediný v celé váze. Teď na sebe poutá všechnu pozornost, než uvadne, opadne a zůstane po něm jen fotka v archivu.
Máloco na světě mě dokáže tak vytočit, jako naše skříňka s plastovými krabičkami. Potřebujete nabalit na návštěvu pár kousků vánočního cukroví. Dvě poličky jsou plné vhodných plastových krabiček rozličných tvarů a velikostí. Vyberete si jednu, s láskou ji vysypete vanilkovým cukrem, vyložíte ubrouskem, naplníte cukrovím. A pak to všechno zase vyskládáte ven, protože k té krabičce ani po hodině úsilí nenajdete vhodné víčko.
Rozdávám letos s vánočním přáním i zlaté rybky. Jsou křehké, vyrobené na Vsetíně (ta předložka je správně, když jste zdejší) a výtěžek z jejich prodeje jde na obnovu výsadby ryb v otrávené Bečvě. Upřímně doufám, že obdarovaní nebudou z daru otrávení a že jim rybička splní každé přání.
Někdo má jednu babičku, někdo dvě, jiný i tři a více. Já mám Babiček osm. Tu poslední jsem dostala dnes k svátku a mám z ní opravdickou radost. Voní, šustí a zase mě dojímá, jako vždycky. Babičky v knihovně mi utěšeně přibývají.
