Britský humorista P. G. Wodehouse patří k mým nejmilejším autorům. Jeho romány o pošetilých majitelích hrabství za staré dobré Anglie, gentlemanech se sklonem k výstřelkům či hrabatech milujících prasata více než vlastní příbuzné, mě provázejí celým životem. Ukvapený Sam je klasikou, ke které se uchyluji pokaždé, když potřebuji vykouzlit úsměv na tváři. Včerejší podvečer byl jako stvořený pro knihu Letní bouřka. I když název odkazuje spíše na bouřlivé události na jednom panství než na hromy a blesky z nebe, prostě se do deštivého letního počasí náramně hodí.

Nic vás neochrání před přívaly vody lépe než suchý anglický humor.

Příroda je opravdu neuvěřitelná. Z dusna na padnutí dokáže během půl hodiny udělat vlahý letní večer. Z trávníků, ze kterých se práší, bažiny. A z nadějné úrody meruněk zkázu, nad níž srdce usedá. A přece mám letní bouřky ráda, pokud s sebou nenesou úplný zmar a zkázu. Protože promění svět kolem nás. Náladu. Teplotu. Skupenství. Světlo. Nánosy prachu a potu jsou smyty přívaly vody a člověk má chuť se znovu zhluboka nadechnout. Tak jako se sami cítíme po vlažné sprše, tak osvěžující je i sprcha venkovní.

Pokud se to zvrtne a do chalupy vám udeří blesk, úhel pohledu se samozřejmě mění. Jenže zrovna tak můžete ve sprše doma uklouznout a zlomit si nohu na třikrát. A přece se budete sprchovat dál a věřit v očistnou moc tekoucí vody. Voda je prostě základem života, ať už je jí málo nebo moc. Tak si připijme na letní bouřky a to velké štěstí, že nám na rozdíl od mnoha zemí světa teče pitná voda doma z kohoutku. Tak na zdraví a vodu padající z nebe!