Už nikdy nebudu jíst kachnu. Už nikdy nebudu jíst kachnu. Už nikdy nebudu jíst kachnu. Možná někdy za dlouhou dobu si dám kousíček kachny. Možná někdy v příštím životě budu zase jíst pečenou kachnu se zelím a knedlíkem. Proč, proč jsem se včera tak přejedla?

Jsem požitkář. Jím ráda. Nemyslím si, že jím nějak moc, ale právě proto, když to přeženu, trpím. Mně stačí se na talíř s jídlem podívat a přiberu dvě kila. Další dva lidé se stejným osudem seděli včera se mnou u nedělního oběda. A pak tam byli dva vlastníci odlišného genetického vybavení, kteří mohou sníst cokoliv a kdykoliv a jsou pořád buď hubení nebo fit. Život není spravedlivý, ale já jo. Každému jsem nandala na talíř stejně. Bohužel i sobě. A teď mám nejen výčitky, ale i břichabol. A přitom to bylo tak dobré!

Ráda bych vám dnes napsala dlouhatánský blog na začátek dlouhého pracovního týdne, ale to už asi nestihnu. Moje trávicí soustava má pro mě bohužel jiný program. Tak ahoj zítra, s čistou hlavou možná, s čistýma trubkama určitě!