Málokteré české slovo prošlo v posledních dvaceti letech takovým posunem významu jako zdánlivě neškodné slovo přítel – přítelkyně. Dříve spolu moje holka a můj kluk chodili, pak se vzali a byli z nich manželé. Moje stará a můj starý, v nejhorším případě. Můj muž a moje paní v tom nejlepším. Pak se třeba zase rozvedli, byli z nich ex-manželé, a znovu si vzali někoho jiného a byli z nich opět manželé a manželky. Kdo nespal s manželkou, měl milenku. A vdané ženy tajily své amanty, co svět světem stojí.

Vždycky se vtipkovalo, že kamarád taky rád. Ale že by někdo spal se svým přítelem či přítelkyní, to teda ne!

Pokud to nebyl Arthur Rimbaud.

Dnes je tomu skoro naopak. V televizi, na ulici, v práci, denně slyšíte: To je moje přítelkyně, se kterou mám tři děti! Společnost nejenže nelapá po dechu, dokonce ani nemrkne okem. A žena ještě dodá: Můj přítel je ohromně tolerantní, má ještě dvě děti s předchozí přítelkyní a žijeme tak nějak společně. Co mě teda úplně dostalo na kolena a vlastně přimělo k tomuto zamyšlení, byl rozhlasový pořad písniček na přání, do kterého volají hlavně moravští důchodci. Přeji vnukům hodně božího požehnání. Ode mě, babičky, i od mého přítele Františka.

Já vám nevím. Rozhodně si nemyslím, že manželství je jediné legální řešení soužití dvou partnerů, ale mně to přítelíčkování prostě připadá opravdu uhozené. Jsem jediná? Mimochodem, slovo partner je zase používáno výhradně ve světě byznysu a naznačuje, že je mezi námi víc než jen pár drobných z dětství. Přitom právě partner – partnerka mi přijde jako vhodná alternativa, pokud nechci světu sdělit, že i když jsem babička, spím se svým přítelem.

Když jako vdaná žena řeknu, že jsem byla na chatě s přáteli, je to v naprostém pořádku. Když ale změním množné číslo za jednotné a oznámím doma, že jedu na dovolenou s přítelem, nastane patrně mazec.

Jaký je v tom rozdíl? Proč jsou přátelé v pořádku a přítel nikoliv? A co teprve když odjedu na víkend se svou přítelkyní? Je mojí přítelkyní už desítky let a moc si našeho přátelství vážím. Mám jí začít říkat – hej, kámo? Nebo nás obě vystavit podezření, že mezi námi není přátelství, ale přítelství?

Přátelé, kamarádi! Těším se na vaše názory a komentáře! Doufám, že vás napíše hodně a budu moci veřejně přiznat, že moji přátelé si myslí toto a toto. Pokud by se k reakci odhodlal jen jeden z vás, nezlobte se, ale budete na veřejnosti mým kamarádem. Ten sice taky rád, ale přesto to bude bezpečnější, než aby se k článku vyjádřil můj přítel. I když spolu zatím nemáme ani jedno dítě, pověst mám jenom jednu, přátelé!