Přejdi Jordán

Čtvrtek 11. ledna 2017

Bylo - nebylo. To je asi nejvýstižnější popis naší cesty na sever ke Galilejskému jezeru. Na místa, kde se věci staly, nebo možná nestaly, nebo izraelská ministerstva zařídila, aby se staly se zpětnou platností dva tisíce let. Cesta naší dodávkou je vždycky zábava, zpestřená urážením mé osoby, předčítáním průvodců, posloucháním izraelského rádia a Jardovým vyprávěním vtipů, které jsou pro intelektuály jako je Milánek příliš dlouhé. Navíc v sekci C, pro nezasvěcené ve třetí řadě sedadel, sedí náruživé obdivovatelky mostů, dálnic a další dopravní infrastruktury, staveb jako takových a pak hornin a kamenů. V Izraeli si prostě každý najde to svoje. Já se soustředím na atmosféru míst, genia loci a křivdy, kterých se na mě dopouštějí mí spolucestující.

Projíždíme oblastí kibuců, tedy zemědělských družstev socialistického nebo kapitalistického typu. Banánovníkové plantáže podél cesty jsou přikryty sítěmi a banány dozrávají v modrých igelitových pytlích, patrně už i s čárovým kódem pro Lidl. Když místním zemědělcům nějaký nástroj doslouží, nechá se u cesty a stane se z něj památník. Jedeme opět pod hladinu moře a foto u cedule Sea level je naprostou nezbytností. I Galilejské jezero, které vidíme na obzoru, leží pod hladinou moře. A aby to nebylo tak úplně jednoduché, v biblických textech se o tomto největším sladkovodní ploše na světě píše výhradně jako o moři, kromě rebela Lukáše, který ho nazývá jezerem. Tak je to tady se vším, třeba s Mrtvým mořem, které je vlastně v podstatě jezerem.

Jako první stavíme na místě, kde Jan pokřtil v řece Jordán Ježíše. Oblíbená lokalita poutníků se jmenuje Yardenit a dodnes se zde věřící obřadně ponořují pod hladinu smaragdově zelené vody. Je to moc krásné místo u zátočiny Jordánu, kde jsou na zdech citáty z Bible popisující první křest v desítkách světových jazyků. Ano, i česky! Také scházíme k hladině proslulé řeky Jordán, abychom se symbolicky (Jarda po kolena) smočili. Děláme to přesto, že je to vlastně fejk, což se může stát pouze v zemi jako je Izrael. Žije zde 70 % Židů a asi 30 % Arabů, z nichž jen někteří jsou křesťané. Pro Židy je Ježíš "lžiprorok" nebo heretik, pro muslimy je jedním z proroků, o němž se píše i v Koránu, ale žádné velké tanečky a uctívání se ani na jedné straně nekoná. Tolik na vysvětlenou k události popisované níže.

Podle průvodce se totiž skutečné místo křtu nachází desítky kilometrů daleko, ale protože se časem ocitlo v místě bojové linie s Jordánskem, izraelské ministerstvo turistiky v roce 1981 rozhodlo zřídit "alternativní místo křtu" právě v Yardenitu. Když před pár lety původní, historicky autentické místo poblíž Mrtvého moře znovuotevřeli, už to s nikým ani nehnulo. Poutníci jezdí do Yardenitu a hotovo. To mi připadá fascinující a inspirující. To jako by u nás ministerstvo rozhodlo, že brněnské Špilas se bude nazývat Pražský hrad nebo zrušilo horu Říp a přesunulo ji místně do Beskyd, a všichni by jezdili tam. Teda ne že bychom o to na Moravě stáli!

V dodávce si ještě s Helenou zazpíváme známou píseň Přejdi Jordán, abychom zážitek posílili, a vydáváme se na další, tentokrát snad již možná určitě skutečné místo dvou Ježíšových zázraků. Tabgha leží na břehu Galilejského jezera. Tady Ježíš nakrmil pět tisíc rybářů a stojí zde Kostel rozmnožení chlebů a ryb se symbolickým kamenným stolem před oltářem. Kostel Primátu Sv. Petra je zase místo, kde byl Petr pověřen nástupnictvím. Kostel je z roku 1933 a stojí na místě bývalého kostelíku ze 4. století.

Je to zvláštní pocit kráčet po místech, kde chodil Ježíš se sv. Petrem. Jak podotkl Jarda, měl by si bahno z břehu otřít na rohožce v meziříčském kostele. Je nádherný, teplý a slunečný den. Skoro mám chuť odhodit berle a věřit na zázraky. Krásné místo, opravdu. Mít čas, dalo by se psát o každé z památek více, ale čas je prostě nedostatková entita.

Další zastávkou je Ježíšovo město, Capernaum. Tady si Ježíš vybral apoštoly, kázal v synagoze, léčil malomocné. A pak město proklel. "Proč ho proklel?", pokládám řečnickou otázku. "Přečti si bibli!" sejme mě Jarda. Takže asi tak. Jestli chcete vědět více, přečtete si bibli. V areálu historických vykopávek stojí dům, ve kterém žil sv. Petr a pobýval i Ježíš. Při prvním pohledu byste to asi neřekli, protože stavba je z konce minulého století a stojí nad původním domem. Přesto je uvnitř duchovní atmosféra a celé místo na břehu jezera je mimo turistickou špičku tiché, klidné, duchovní. Každý z nás si najde svou lavičku s výhledem na stříbrnou hladinu a přemýšlí si o svém. Františkán ve hnědém hábitu telefonuje z mobilu a pak nám s Ditou popřeje Hezký nový rok. Jsem v dovolenkovém módu a opravdu mě to zaskočí. U moře mi ještě nikdo hezký nový rok prostě nepopřál, natož v půlce ledna.

Jarda, který strávil Vánoce ve Vatikánu, začíná vykazovat syndromy otravy duchovnem. Ovazuje si mou černou šálu kolem hlavy a půjčuje berle. Vypadá jako palestinská babička. Odjíždíme dále. Město Akko je na seznamu UNESCO a je to přístav u Středozemního moře obehnán hradbami. Vidíme v dáli Haifu a kocháme se růžovým obzorem po západu slunce nad hladinou moře. Z moderního města plného krásných restaurací a rovných, širokých a bezpečných chodníků se pod Alešovým vedením vydáváme pěšky do starého města. Je večer, jsem strašně unavená, takže krásu křivolakých uliček arabské čtvrti, kde je každý kámen jiný, nějak nejsem schopna ocenit. Navíc když kluzké kameny skrápí vodou prodejci ryb, kteří právě balí krámy. Skupina bezstarostně kráčí vzhůru uličkami, ale pro mne je každý krok čiré utrpení.

Spočinu až ve stánku s falafelem, kde mou bolest na chvíli zastíní Jarda, který kousne do olivy. Jednu pecku vyplivl a druhá, skrytá, mu málem ulomí zub. Všichni jsou najednou plni ohledů a starostí. Prostě každému se rady neměří stejným metrem, no. Dávám mu brufen a vydávám se na poslední pouť k autu. Město Akko je asi krásné a třeba jeho půvab ocením někdy v lepší kondici.

Právě odjíždíme k pásmu Gazy, takže více příště. Fotky doplním!

Váš Zoufalec