Sobota 1. července večer

Po návratu z Washingtonu je zase všechno při starém už po prvním nadechnutí. Je sobota večer a všichni jsou namačkaní v Midtownu tak, že se prakticky nedá projít ulicemi. Další hotel máme u Herald Square úplně v centru Manhattanu, poloha skvělá, ale po rozmlsání se ve velkých světlých pokojích na velkých postelích jsme zase v pokojíčku pro dva čtyři. A okno nejde otevřít. Hoši obětavě jedou dolů do Finanční čtvrti pro kufry, které nám nechali v předchozím hotelu, a my s Megís "dáváme dohromady". Sprcha, prohlídka nové sady puchýřů, půllitr vody na ex. Voda je příjemným zpestřením nekonečné konzumace ledové coca-coly. Doma si ji nedám, ale tady je velká kola (největší u je Nathan´s) nezbytností. Cukry budu štěpit ještě měsíc po návratu domů.

Na Times Square propuká horečka sobotní noci. Koncentrace lidí na metr čtvereční překračuje všechny povolené limity. Z těch dvaceti lidí na metr je polovina turistů z celého světa a druhá polovina jsou lidé v rozličných maskách, kteří se z té první poloviny snaží vymámit nějaké peníze. Téměř nahé ženy, téměř nazí muži, lidé neurčitého pohlaví. Opravdu mě vyděsí jen člověk v masce obřího mimina, tak to mě asi bude strašit ve snu. Navíc jde podle cedulky o Baby Trump. Posedíme v naše oblíbeném lokále s alkoholem, dáváme si sangriu. To množství ledu v kelímku napřed odsuzujeme jako šizení zákazníka, ale nakonec jsme v tom vedru rádi, že led ředí drink a dělá z něj nekonečný kelímek. Jen tak sedět a pozorovat ten šrumec kolem, to se prostě nikdy neomrzlí. Blázni, dámičky, auto jedoucí a skákající zároveň, limuzíny, stovky vřeštících dětí. Všechny národnosti světa, všechna etnika, módní trendy, velikosti hlavy, nosu, popředí i pozadí. Přes všechnu mačkanici jsou lidé k sobě stále zdvořilí. Tato nekonečná tolerance je fascinující.

Půlnoc strávíme s Megís na vyhlídce Empire State Building. Žádné fronty, žádné čekání, expres nahoru za pár minut. Když vyjdeme na ochoz 81. patra, pochopíme proč. První, co mě napadne, je Lomnický štít. Tam vás také vyvezou za každého počasí a nikdo neručí, že za své peníze dostanete, co očekáváte. Fičí studený severák a všude je mlha hustá tak, že by se dala krájet. Občas vítr rozfouká oblaka odrážející červené světlo a dojem pekla je dokonalý. Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu. Vlastně je to k smíchu! Obejdeme si vyhlídku, dokud Megís v šatičkách nepromrzne na kost, pořídíme sadu skvělých fotografií. Dnes poprvé jdeme spát později než kluci, ale nelitujeme toho. Do sady zážitků máme další, nezapomenutelný.

Čeká nás poslední celý den a celá noc v NY.

Chceme si užít každou minutu!

Váš Zoufalec