16.-18. ledna

Muž z Acapulca

Tak jo, změnila jsem názor. Opouštím myšlenku na dům v Kalifornii. Koupím rodině a přátelům dům v Acapulcu. Tohle totiž musíte všichni zažít, tohle se dost dobře nedá popsat. Nejsem ukázněná a nepíšu každý den, protože ať napíšu cokoliv, ještě to nebude celá pravda. A každá fotka odsud bude vypadat jako z fotoshopu. Nenávidíte nás? :-D

Cesta z Mexico City do Acapulca vede jen tak mimoděk kolem Popocatepetlu a Iztaccíhuatlu, takže člověku se tají dech už v autobuse. S tím dechem vůbec jsou tady potíže, protože z náhorní plošiny stoupáme ještě vzhůru opět do třítisícovky nad mořem a pak sjíždíme dolů, prakticky až k mořské hladině. Projíždíme oblastí, kde působí drogové kartely a po zuby ozbrojení vojáci projíždějí v otevřených autech po výpadovkách. Snad nám autobus neprostřílí zdejší narkomafie. Jiřina má zvláštní smysl pro humor. Téměř každé její vyprávěné je prošpikováno nějakou neuvěřitelně vtipnou poznámkou. Například když vyprávím o tom, že Lev Trockij zemřel tady v Mexiku po ráně cepínem do hlavy, Jiřina podotkne: To muselo být nepříjemné!

Jedeme Acapulcem po serpentínách známých z filmu Muž z Acapulka, akorát po nás nestřílí falešná nevěsta ani na vrcholcích palem nesedí ostřelovači. Tedy možná sedí, ale my je nevidíme. Jiřina našla motel v centru města, kousek od pláže, za dvě stovky na noc. Pokud nepotřebujete k životu teplou vodu, záchodové prkénko a podobné zbytečnosti, určitě doporučuji. Snídáme na terase a každý den je naprosto úžasný. Potíž nastává kolem jedné v noci, kdy se probouzíme nesnesitelným svěděním celého těla a hluk z klimatizace za oknem překračuje všechny limity. Tak do čtyř ráno se škrábeme, převalujeme na posteli a potíráme slivovicí, neboť není jasné, co vlastně to svědění způsobuje. Já jsem pokousaná místo vedle místa, snad komáry, a nad ránem usínám jenom díky špuntům v uších. Zmeškám tak pokus o vraždu, který slyší jenom Jarda a barvitě nám u snídaně vypráví, že on křičel, pak ona křičela, pak se vysypalo okno a pak křičeli oba. Z toho usuzujeme, že všichni křičeli a všichni přežili. Jiřina nemá jediný kousanec, hluk ani křik neslyšela a v klidu si četla Reflex. Jak říkám, je to obdivuhodná žena.

Acapulco přes den až do půlnoci, to je jiná káva. Zažili jsme kýčovitý západ slunce z pláže i z nebesky tichého posvátného místa nad městem.

Jeli jsme pesarem (pro nezasvěcené, co nečtou od začátku, mikrobusem zvaným pesero), který byl něco jako cirkus na kolečkách. Viděli jsme místní odvážlivce, kteří skáčou z 45 metrů vysoké skály do úžlabiny v moři, hluboké jen tři metry. La quebrada je zde velká podívaná, což mohu potvrdit, viděli jsme dvakrát. U nás zpívá celá rodina, zde se celé generace mužů vrhají ze skály vstříc ochrnutí, případně smrti, což se prý ale ještě nikdy nestalo.

Při procházce noční hlavní třídou Costera dlouhou několik kilometrů najdete vyhlášené diskotéky, restaurace, trhovce, všudypřítomné občerstvení ze země nebo stánku, případně ze zaparkovaného auta. Ani tady není jediný černoch nebo Asiat, opravdu. Jiřina je zde jediná blondýna ve městě a bělochů potkáme na ulici nebo v pesaru opravdu jen několik. Amíci tady jsou, ale jsou zavření ve svých luxusních hotelových komplexech, které ve dne v noci hlídají ozbrojenci. Jiřina si povídá s každým, takže máme i společnou fotku s jedním ostřelovačem. Mami, tati, nebojte se o mě, jsem tady v naprostém bezpečí.

Dnes jsme s Jardou slavili průběžně po celý den jeho narozeniny. Od slunečníku se židlemi na pláži jsme postoupili výš, koupili jsme si vstup do velkého a téměř prázdného delfinária, a po chvíli posmívání se chuďasům za plotem na pláži jsme zjistili, že je možné za 100 pesos postoupit ještě výš, do Beach clubu s vodním barem a nekonečným bazénem. Strávili jsme moc příjemný den se členy drogových kartelů a jejich potomků, ten nejtlustější a největší z nich prý Jardovi řekl, že byl 44 dní v USA a tudíž mluví trochu anglicky. Přeložili jsme si to, že byl měsíc v Americe v base a pak ho deportovali nebo se prostřílel domů. Po Margeritě a Cuba libre na žhavém slunci jsme byli úplně v pohodě, dokonce jsme si zvykli na saunovou teplotu bazénu, oproti němuž byl oceán opravdu horký jako čaj. Barman patrně obsluhoval už Belmonda, ale sympaticky vůbec nešetřil alkoholem v drincích a lil nám to tam po kýblech. Cestou na delfíní šou jsme si chtěli v tom šíleném vedru koupit zmrzlinu, ale slečna za pultem zaťukala naběračkou na zbytky zmrzliny v kbelících, jako že je tak zmrzlá, že nejde nabrat. Některé věci tady prostě nepochopíte.

Jarda přiživil svou náladičku jedním pivem a cítil se podle svých slov jako o půl druhé ráno na bále.

Když to vypadalo, že se s jednou delfínicí nebo možná její ošetřovatelkou zasnoubí, bylo po šou a my jsme se vrátili do svého milionářského koutku pozorovat ty neuvěřitelně kýčovité obrazy mořské hladiny, měnící svou barvu do stříbrna. To jsme ještě netušili, že zakončíme tento den na místě tak úžasném, že zastíní všechno, co jsme tady dosud zažili.

Acapulco je pulsující město v zálivu ve tvaru písmene U, které se stále rozrůstá, zejména luxusní část Diamante zabydlela i část za zálivem. V kopcích nad městem jsou vilové čtvrti, včetně těch nejluxusnějších sídel, jaké si umíte představit. My jsme dnes večer vyjeli taxíkem úplně nahoru k velkému kříži, viditelnému široko daleko.

Na tomto místě nechali rodiče postavit kapli obklopenou zahradou a terasami na počest dvou synů, kteří se jim zabili v letadle. Asi nemám slov, kterými bych něco tak dokonalého popsala. Kaple je polootevřená, skýtá výhledy na acapulský záliv. Kamenné terasy dokonale prostupují plochou kolem kaple a vysokého kříže. Je tady nebeský klid a výhledy na západ slunce a pomalu se rozsvěcující město budu mít v srdci už navždy. Strašně bych chtěla, aby tu krásu viděl se mnou i Pavel s Martinkou. Třeba se sem někdy vrátíme společně.

Po cestě dolů míjíme ty nejluxusnější hrady a vily, jaké jsem kdy v životě viděla. Jedna pevnost ve skále prý patří majiteli Wallmartu. Vešli by se sem všichni čtenáři Zoufalce najednou i s rodinami. Tak lajkujte, pište a buďte s námi, kdoví, třeba se vám to jednou vyplatí.

Mějte se moc krásně

Váš Zoufalec