Čtvrtek 14. ledna

Puebla v dešti

Víte, po čem se nám v Mexiku nejvíce stýská? Po kyslíku! Těmito Jardovými slovy by se dala nejlépe popsat naše rozpoložení, když jsme po tříhodinové cestě autobusem (de luxe, podotýkám) dorazili do města Puebla.Celý název města zní Puebla de Los Angeles, takže jsem se po půl roce vlastně vrátila do LA. Narozdíl od kalifornského bratra tady jsou andělé skutečně na každém rohu.

Puebla je malebné městečko se 2 miliony obyvatel, což je oproti Mexiko City s 22 miliony obyvatel (a dalšími tisíci každý nový den) příjemná změna. Jen hodinu se motáme ven z Mexiko City kolem nekonečných kilometrů lidských příbytků, od těch normálních po ty nejchudší slumy z lepenky a igelitu. Přitom se s Jardou shodneme na tom, že tu rozhodně není nějaká špína, každý má kolem domu, prodejny či stánku pozametáno, lidé jsou čistě oblečení a auta jsou tu čistá a slušná. Ale je tu opravdu nekonečná bída na jedné straně a nadbytek na straně druhé. Co všechno se dá koupit v naší čtvrti v supermarketu, to je srovnatelné s Evropou. A co všechno vidíte cestou kolem chudinských čtvrtí, stále se rozrůstajících kolem města, to jsem zase ještě nikdy nikde neviděla. Možná v menším měřítku na rumunském venkově.

Do Puebla jsme s Jardou vyrazili sami, poprvé tady v Mexiku. Autobus se vyškrábal až na 3 tisíce metrů nad mořem a pak zase klesal. Přejeli jsme hranice státu, hlídané množstvím vojáků a policistů. Viděli jsme konečně kousek zelené venkovské krajiny, kterou zastavují další a další domy a chatrče. Když jsme v Pueblu vylezli z pesaru (jak v soukromí říkáme místní divoké minibusové přepravě zvané pesero), co nás zavezl ke zdejšímu zócalu, měla jsem pocit, že se mi plíce roztrhnou. Nemohla jsem se nadechnout, a když už jsem něco vdechla, bylo v tom všechno kromě kyslíku. Léčba slivovicí se jevila jako nejrozumnější. Pueblo je město kachliček, neboť sem přišli španělští mistři kachličkáři a nepřestali pracovat, dokud nebyl každý dům v městě obložený kachlemi zvenčí i zevnitř.

Příjemný koloniální styl hlavního náměstí zócalo nás aspoň na chvíli vrátil do Evropy. Secesní kovové lavičky, bujná zeleň a podloubí kolem celého čtvercového náměstí.

Vždycky jsem měla podloubí ráda, ale dnes, kdy začalo opět lít jako z konve, ho přímo miluju. V jeho úkrytu jsme vyzkoušeli místní specialitu, omáčku mole, kterou vymysleli místní jeptišky. Když potřebovaly pohostit nečekanou návštěvu biskupa, svařily dohromady všechno, co měly v kuchyni. Vypadá to jako palačinky s čokoládou, ale jsou to malé tortily s kuřecím masem zalité hnědou, pálivou omáčkou. Ano, je v ní čokoláda, ale i dalších asi 30 ingrediencí. Bylo to skvělé!

Objednávka jídla ve španělštině, kterou neovládáme, je sama o sobě dobrodružstvím. Jardovi donesou velkou skleněnou nádobu červené šťávy, ale už ne jídlo. Když je požádám o účet, přinese mi číšník další kávu. A do toho leje a leje, přestože předpověď slibovala slunečno a 20 stupňů a my samozřejmě nemáme deštník.

Ve městě je asi 70 kostelů, mnoho muzeí a taky ten klášter s pověstnou kuchyní jeptišek. Ten se nám navzdory vytrvalé chůzi v přívalech deště nepodaří najít, ale jiný kostelík nám zážitek vynahradí. Aniž bychom chtěli kohokoliv urazit, pojmenovali jsme ho Kostel Pana Ježíše pasoucího koníčky v akváriu.

Nádherná je i zdejší katedrála, prostě celé historické centrum zapsané v UNESCO nám připadá mnohem úžasnější než celé zócalo v Mexiko City. Tady by se dalo vydržet, dokonce zde mají íčko a v něm mluví anglicky!

Jarda nás bezpečně zavede k pesaru zpět na nádraží a opravdu se vrátíme zpátky až domů sami, bez pomoci a bez španělštiny. Přitom nejsme schopni si zapamatovat ani název města Tlalnepantla, ale stačí říct Hatlapatla nebo něco podobného - a máme jízdenky. Teplota venku pomalu stoupá, ale my už jsme rozhodnuti pro cestu za teplem do Acapulka. Už nikomu nevěříme, že doba dešťů skončila a i v jejím čase prý prší maximálně hodinu denně, mezi čtvrtou a pátou odpoledne. A tohle počasí prý tady není normální. Pacifiku, prosím, nech si tajfuny a tornáda na jindy. Díky!

Mějte se krásně a taky někdy někdo napište L

Váš Zoufalec