Chicago

Neděle 10. ledna 2016

Kde jsem? Proč tady jsem? Kdo to leží vedle mě? Co je za den? To jsou jen některé otázky, které proletí ráno hlavou člověku po jet legu a několika slivovicích. Za oknem je ladovská zima. A před námi tři týdny dovolené.

Ráno ukázněně ukrajuji ze svého mikrospánku a píšu první zápisky. Dopoledne ještě dojídáme zbytky z večírku a dokončujeme dialogy s těmi, co přespali. Protože se M. domnívala, že už v 8 ráno letíme zase o dům dál, přebírá péči o nás obětavý Břeťa. Letíme totiž až o půlnoci a není šance se nás dříve zbavit. Takže vyrážíme mikrobusem s lůžkovou úpravou do centra Chicaga, pardon, do downtownu. Je to slabá hodinka cesty. Venku mrzne, až praští, a zamrzají i kliky u dveří. Jarda si poprvé v životě obléká funkční termoprádlo a dokonce má na sobě chvíli svetr místo saka. Přepište dějiny!

Jak se píše v průvodci Chicagem, je to nádherné město jako stvořené pro návštěvu, pokud tedy nepojmete šílený nápad ho navštívit v období od listopadu do února. S tím tedy zásadně nesouhlasím. Zažili jsme první ochutnávku města zalitého sluncem a byli jsme úplně nadšeni. Břeťovou obětavostí, pohledy na moderní architekturu, návštěvou knihovny v secesním stylu i moderní Willis věže, překřtěné ihned na Vyliž věž, která byla svého času nejvyšší budovou v Americe. Doslova přebíháme mezi Michiganským jezerem, které ještě nezamrzlo, a Milénium parkem se známou lesknoucí se ledvinou. Pak běžíme na věž a pak běžíme z věže k autu. Jdeme podle toho, kde svítí zelená, protože je to zajímavější. Ruce i nohy nám mrznou a oči planou. Vyfotím za pár hodin několik set fotek.

Zmrzlé jako herinky nás zaveze Břeťa k sobě domů, kde poprvé tuto zimu na naši počest zatopí. Připadáme si s Jardou jako rozmazlené princezničky, ale v domech se tady opravdu topí jen minimálně. Má to jen tu výhodu, že Jardovi už neteče krev z nosu, a kdyby začala, stačilo by krápníky ulámat. Zachrání nás horké kafe, kanadská brandy a M., která nás vyzvedne, naloží a zaveze do korejských lázní Ano, čtete dobře, do korejských lázní!

Cestování člověku otevírá obzory, nutí ho řešit nenadálé situace a přizpůsobovat se neustálým změnám. Na skutečnost, že se budu muset dnes večer svléknout do naha a koupat se s cizími ženami pod dohledem několika dozorkyň, jsem ale připravena nebyla. Ovšem horká sprcha, horká pára a horká lázeň udělaly své. Na ceduli v bazénu bylo napsáno, že pokud pojmeme nějakou pochybnost o tom, že je nějaká žena špatně umytá, máme to neprodleně nahlásit personálu. Když řeknu M. jednu větu, stoupne si na kraj bazénu nasraná Korejka s obří cedulí: Quiet, please. Je to skvělé! Zábavné! Pozoruji všechna nahá těla kolem a ztrácím zábrany, na rozdíl od Jardy, který je mezitím v pánské části lázní proti své vůli konfrontován penisy desítek asijských mužů. Zjevně ani on nebyl na něco takového psychicky připraven. U bazénku s nejteplejší vodou prý mohl být nápis Vývar z oháňky. (Konec černého humoru.)

Oblékáme si s M. slušivé růžové pyžamko a vyhlížíme Jardu s Břeťou v pyžamkách šedých. Do aromatických komnat v různých stylech už chodíme společně, večeříme v korejské restauraci a konečně je nám opravdu teplo. Jsme vykoupaní, najezení, připravení odletět za teplem do Mexika. Odkládám neforemné zimní věci a jako dámička v růžové bundičce a mokasínech se vezu na letiště.

Aero Mexiko a jeho personál na nás zanechají hluboký dojem. Produktivita práce je smrtící, první odbavený pán v sombréru byl u přepážky asi půl hodiny. Let je prý opožděn, což v praxi znamená, že je zrušen. Posílají nás jiným letem do jiného města, ovšem i toto letadlo přiletí s velkým zpožděním. Vypadá to, že se do Mexiko City hned tak nedostaneme. Je jedna hodina ráno, sedíme obklopeni mexickými rodinami ještě stále na chicagském letišti. Sledujte zprávy, protože tohle bude ještě hodně zajímavé. Kdybychom se neozývali, tak buď ještě sedíme v Chicagu na gejtu 17, nebo jsme v neznámém mexickém městě a čekáme na další let nebo prostě jenom nikde není wi-fi.

Mějte se moc krásně!

Váš Zoufalec

P.S. Tento příspěvek právě vkládám z haciendy v Mexiku. Slunce svítí, keře kvetou a po další dni beze spánku jdu na chvíli spát. Moc vás všechny zdravím!