Neděle 26. července

Ráno oblékáme fanouškovská trička a frčíme směrem ke sportovnímu centru Balboa. Naši fotbalisté budou hrát další dva zápasy rozřazovacího kola. Je tady deset malých hřišť, nakreslených na malém plánku. U vstupu je pán s tabulkou zápasů (poprvé vidím, že někdo z organizátorů má nějaké tištěné informace, natož tabulku!) a posílá nás na hřiště 10. Samozřejmě opačným směrem, než hřiště leží.

První soupeři našich borců jsou z Indie a nechovají se zrovna sportovně. Roztahujeme s Martinou vlajku, takže k nám neomylně zamíří i zbytek výpravy. Prezident hnutí speciálních olympiád Vlastimil Harapes měl také narozeniny, takže my přejeme jemu a on a všichni další zase Martině. Zazpíváme blahopřání a už fandíme a fandíme a řveme jako tuři. Všechno jde v podstatě hladce i při dalším zápase s Angličany, než se zraní náš hráč. Kolenní vazy nevydržely špatný nášlap. Po delším přerušení naši dohrají remízu. Zdravotní stav Lukáše je nejistý, bude se muset počkat do dalšího dne. Martina mu dává do ruky malované srdíčko pro štěstí.

Naši borci si připravili pro Martinu narozeninové překvapení, dostala speciální tričko Martina je naše hvězda a spoustu dárků. Také dostávám dárečky, připínací sovu a drátěné srdíčko z chráněné dílny. Děkujeme! Nálada je fakt skvělá, ale všichni jsme zmoženi poledním žárem. Sportovní výsledky jsou zatím výborné, ale je třeba odpočívat. Dalšího zraněného si už tým nemůže dovolit.

Než se kluci naobědvají, osprchují a převlečou, vyrážíme s Martinou na projížďku s Prndlem. Jsme prakticky kousek od čtvrti Beverly Hills. Naplánovala jsem výjezd na Griffithovu observatoř, odkud je krásný výhled na celé Los Angeles a prý i na nápis Hollywood, který není tak úplně lehké najít a vyfotit. Na místě na vrcholu kopce se však něco stalo, předjíždí nás houkající Ranger, jedou sem hasiči a doprava je odkloněna. Tak alespoň pár fotek od cesty na siluetu LA v letním oparu. Martina opravdu řídí skvěle, já bych se sem tedy se svou Ježurou nevydala. Přejíždění z pruhu do pruhu, systém stopek na křižovatkách, nutnost okamžitě se rozhodnout pro směr, i když navigace ještě přepočítává. I když nemám narozeniny, dostávám jako dárek projížďku mezi milionářskými domy Beverly Hills, opravdu jako vystřiženými z kultovního seriálu o domě 90210. Při projíždění Hollywoodskými ulicemi, které nás teda až tak zase nenadchly, nakonec uvidíme i slavný nápis. I chodník slávy. I China Theatre. I mraky turistů. Úžasné. Obědváme ve farmářské restauraci v ulici na rohu Rodeo Drive. Máme na sobě trička Speciální olympiády a tenisky. Život je plný paradoxů. Cítíme se totiž lépe než nastrojené paničky.

UCLA, Kalifornská univerzita v Los Angeles, je sídlem jedné olympijské vesnice. Leží kousek od slavné Beverly Hills a jsou v ní opravdu vily označené řeckou abecedou. Studentské výběrové kluby. Jsou zde také mnohá sportoviště, ubytovací zařízení, parkoviště, zelené plochy. Krása. Jediné, co tu nenajdete, jsou hospody. Protože náš fotbalový tým tvoří samí dospělí chlapi, co musí běhat po hřišti ve zdejším vedru, bylo téma naší návštěvy v olympijské vesnici jasné. Martina pozvala tým na pivo mimo areál. Velitel, ředitel a capo di tutti capi David Bělůnek nebyl proti.

Po cestě se všichni baví o nějaké "tetě", ale protože nevím, kdo to je, mlčím a usmívám se. Pak mi dojde, že je řeč o mně! Tak jo. Na madre, matku, mámu a babičku už jsem si zvykla, tak teď jsem i teta. Výprava se rychle aklimatizovala. Na začátku se mě jeden hráč (Lukáš S.) zeptal, jestli může s paní poslankyní mluvit sám nebo musí přese mne, její mluvčí. Když nás trochu poznali, tetu už nikdo nepotřebuje.

Našli jsme jednou malou mexickou hospůdku. "Musíte si objednat u baru, dnes nemám číšníky," řekl nám majitel hned při vstupu naší 15členné výpravy do pubu pro max. 30 hostů. Když jsme obsadili poslední židle prťavého výčepu vzadu, pochopili jsme proč. Všichni Mexičané z distriktu LA seděli u televize a sledovali fotbal. Všichni, včetně obsluhy. Mexiko hrálo s Jamajkou a nálada se uvolnila až při prvním mexickém gólu, na který jsme si s nimi přátelsky připili.

Povídali jsme si o všem možném. O tom, jak je složité pochopit způsob hry sjednocené kopané. Partneři musí do hry s postiženými zapadnout, nevyčnívat, neponižovat, ale vcítit se do hry a být opravdu partnerem. Na hřišti nemá nikdo poznat, kdo je kdo. Kluci jsou fakt skvělí, holky - zástupkyně trenéra a lékařka týmu - taky. Jejich humor je drsný a srdce laskavá. Tak to mám ráda! Martina už se zástupcem slovenské výpravy plánuje nějakou společnou aktivitu v Bruselu a postupně dochází pivo i hlasivky.

Prndlovi zase došla nafta. Po cestě domů čepujeme plnou nádrž, protože už zítra vyrážíme znovu na cestu. Další krásný den je za námi. Přejeme marodům z výpravy brzké uzdravení a brzo zase na viděnou!