Co mám svůj vlastní úžasný blog, mám také úžasný blok. Nemyslím jen ten papírový, kde mám všechna hesla k administraci a e-mailu a poznámky, co a jak kam vložit. Ten je velmi důležitý a nezbytný. Myslím blok autorský. Normálně píšu stejně lehce jako dýchám, ostatně živím se tím a bavím se tím už hodně dlouho. Jak vyjedu na cesty, píšu své blogy Zoufalcovy zápisky (www.zoufalcovyzapisky.blog.cz) v úplném vytržení.

Je to autentický deník z každého dne na cestě, žádný hluboký cestopis či nová moudra. Ale pomlouvat své spolucestující, vykreslovat je v pravém světle a stavět se do neměnné pozice Zoufalce mě baví už osm let. A každé putování přináší inspiraci, zážitky, humorné situace. Čtenost blogu je pro mne vždycky milým překvapením a roste spolu s tím, jak moc veřejně známé a oblíbené osoby cestují se mnou.

Ne každý však chce číst něco zoufalého. Navíc mainstream je doslova nadupaný radami, jak ze svého zoufalství ven, do sluncem prozářeného světa.

Tak se zrodilo mé Alter Ego Úžasná Bára, což měla být ironie, zdůrazňuji pro ty, kteří to dosud nerozklíčovali.

Opravdu jsem chtěla být úžasná. Ovšem já sama si na cestu kladu nástrahy a chytám se do nich.

Nejhorší pastí je srovnávání se. Kdybych se nedívala po světě a byla sama sebou, určitě bych psala jako najatá. Ale já se pořád dívám kolem a čtu o někom, kdo je mnohem mladší, skvělejší a úžasnější než já. Nebo se tak aspoň tváří.

Základem úspěchu ostatních bloggerek jsou čtyři okruhy: vaření, móda, běhání a mateřství. Kdo neběhá, jako by nebyl, vyznívá ze všech časopisů.

Každý ale běhat nemůže! Někdo taky musí stát, sedět nebo ležet, a to už zase pro čtenáře není tak zajímavé.

Další zaručenou cestou k úspěchu je zplození potomka a postování jeho roztomilých fotografií, sdílení mateřských starostí a později citování vděčných dětských otázek a odpovědí. Moje dcera je sice fotogenická, roztomilá a má hlášky k popukání, ale je dospělá a na to, jak je křehká, má dost velkou sílu. O módě psát nemůžu, v mé velikosti prodávají jen šatové zástěry. A o vaření nechci nic číst ani nic psát. A hlavně, hlavně už nechci nic vařit. Třicet let stačilo.

O čem ten tvůj blog bude? Ptal se můj mladý webmaster, ale už přestal. Zatím je o ničem, a to ještě jen občas.

Protože mám svůj blog a svůj blok a upřímně nevím, co s tím. Vím, že Odpor (viz Válka umění) je třeba překonávat systematicky a nedát mu šanci. Přečetla jsem tolik odborné literatury, jak správně psát a být kreativní, že jsem se úplně zablokovala. Jsem štronzo! A tak jsem se dnes ráno rozhodla, že už si nekoupím jedinou knížku ze sekce osobní rozvoj. Přestanu dle svého novoročního předsevzetí kupovat ženské časopisy. Obleču si neznačkové tepláky a chlupatou mikinu po kolena a k večeři si dám olomoucké tvarůžky s chlebem. A do kuchyně nepoběžím, ale dopajdám se srůstající zlomeninou.

Možná můj blog nebude Blogem roku. Možná ho budete číst jen vy, lidé s vytříbeným vkusem, kterých nás je ve společnosti jako šafránu. Ale to nevadí.

Protože být úžasný neznamená být lepší než ostatní, ale být sám sebou.

Se svými chybami, leností, blogy, bloky, kamarády, kteří nejsou na sociálních sítích a netuší, o čem při sklence vína hovořím, když mluvím o konverzích. Nic nenabízím, nic neprodávám a nic nečekám. Zkusím se vrátit ke své podstatě. Psát pro radost a psát s radostí. Prostě být přirozeně a nezaměnitelně úžasná. Tak mi držte palce, a lidé - čtěte!