Neuvěřitelný ostrov Manhattan

čtvrtek 26. září

Dopravní předpisy? Cha! Pomalá chůze? Cha! Den má 24 hodin? Cha! Vedle největší katolické katedrály v USA stojí supermoderní mrakodrapy. Dívám se na oltář Černé Madonny Częstochowské uvnitř kostela a za zády mám lešení. Tak v tomto městě je možné opravdu všechno. Všechno!

Okružní plavba kolem celého ostrova Manhattan trvá za normálních okolností tři hodiny. Moje přítomnost na lodi ovšem normální okolnosti vylučuje, takže jsme celou plavbu sledováni napřed shora černými policejními vrtulníky a posléze pobřežní hlídkou. I trasa plavby musí být upravena kvůli nějaké oficiální návštěvě, která vyvolává u ozbrojených složek menší hysterii. Nevíme, o koho jde, a je nám to jedno. Hlavně že to nejsme my. Hned ráno vystojím frontu na lístky a poté na sedadla na správné straně lodi. Alex nás brzo ráno žene z postele na molo 83, kde ještě nikdo není, a potom se rozhodne pro kávičku, takže běžíme zase zpátky do kavárny, mezitím ovšem otevřou pokladny, takže běžím zase zpátky na molo, zatímco holky potřebují v klidu dojíst. Já ne, já hrozně ráda po ránu běhám po ulici s horkým čajem a zhlnutým cheescakem v břiše. Plavba kolem ostrova mě ale načas zklidní. Mraky se roztrhaly a po celou plavbu svítilo sluníčko. Bohužel, první část cesty na jih po řece Hudson svítilo přímo proti pobřeží, zato po otočce u Sochy svobody a cestě na sever po řece East River jsme měli všechno krásně zalité sluncem s fotogenickými bílými obláčky na modré obloze. Něco tak obrazového se asi nedá slovy popsat. Plavba je ale zajímavá tím, že člověku ukáže rozlehlost ostrova i jeho části, kam se jako normální turista asi nevydá. Zvláště ten nejsevernější výběžek ostrova je velmi zajímavý, po průmyslových areálech se začnou objevovat jen stromy a skály a chvíli to vypadá jak plavba po Pryglu na Veveří. Pak se ovšem opět vynoří mrakodrapy a známé siluety a fotografování milionkrát vyfoceného. Třeba krásného Washingtonova mostu přes řeku Hudson. Mostů jsme mimochodem podjeli asi 24 a řada z nich byla postavena jen díky technickému umu a bohužel, třeba Brooklynský most, i díky lidským obětem. Most z roku 1883 se stavěl 16 let. Dvacet dělníků umřelo na dekompresi, autor mostu se jeho otevření také nedožil a ještě byli ušlapáni lidé při slavnostním otevření, když na mostě vypukla panika. No ale jinak je to most krásný a já pořád doufám, že se po něm stihnu projít a že se nic mimořádného nestane.

Plavba byla klidná a člověk měl čas přemýšlet i o svých věcech. Proč třeba nemohu pracovat v OSN, které má lesklé sídlo na břehu East River. Nebo proč nemohu mít malý apartmánek v Upper West Side, abych si mohla města užívat dle libosti kdy se mi zamane a zvát vás na návštěvu...

New York se mi nepodaří poznat ani z tisíciny. Snažím se proto nasávat atmosféru, ovšem to se ukáže jako naprosto neprozřetelné. V některých místech to smrdí, jako by se tam někdo posral. Zejména na rušné Time Square je puch neskutečný. Do toho zplodiny ze všech aut, která v nepřetržitých řadách stojí, nejraději přímo na přechodu, a jejich řidiči na chodce zuřivě troubí, přestože máme bílou a můžeme jít. Proto taky všichni přecházejí na červenou paprču. Odpoledne strávíme procházením Midtownu, kde je koncentrována většina turistických atraktivit. A taky lidí. Zastávka první - obchod HBO. Odkud jste se o našem obchodě dozvěděla, ptá se mě prodavačka, když si kupuju černé tričko Sex ve městě. No odkud asi, z mého skvělého průvodce! Takže o pár ulic výš se zastavujeme podruhé. Obchod NHL nabízí suvenýry všech klubů a znám několik mužů včetně toho mého, kteří by zde strávili příjemný den. Rockefellerovo centrum je největší soukromý komplex svého druhu. Už se v těch mrakodrapech nemůžu vyznat, člověka úplně bolí za krkem. Zlatého Promethea najdeme, hurá. Za rohem se těším na sv. Patrika, katedrálu pro 2500 věřících v novogotickém stylu. Ups. Rekonstrukce zahalila krásnou budovu do lešení, které je zvenčí i zevnitř, takže se modlíte přes železné trubky. Trošku to narušuje atmosféru. Strohou gotiku střídá okázalý luxus Trumpovy věže, kam zabloudíme víceméně náhodou. Po stěně teče 24 metrů dlouhý vodopád. Všude mramor, zlato, přepych stavěný na odiv. Po stěnách budovy jsou dvě veřejné zahrady, které už teda okázalé nejsou a v pernicích tam umírá několik stromků. Ale atrium sahající až do 5. patra budovy je impozantní. Ohromit vás může ale i něco zcela nečekaného. Když vcházíme do nenápadného presbytariánského kostela na 5. Avenue, neočekáváme nic než strohý interiér. Rotunda pro 2200 lidí s dřevěnými lavicemi a úžasnou, dříve i otevírací kopulí, nám vyrazí dech. Laskavý pastor nás uvede dovnitř a dodá pár zajímavostí z historie. Celý interiér je původní, nic nebylo opravováno či vyměněno. Je to úžasný, oduševnělý prostor. Tady se duše vznáší...A na záchodě mají presbytariáni automat na kondomy za 75 centů. Zajímavá církev.

5. Avenue je samý značkový obchod. Mně to nic neříká, Rolex, Versace, Lindt, Dior, Vuitton. Zastavím se až u Tiffanyho. Bohužel je to spíše na večeři než na snídani, ale vyfotit se tady musím.

Další moje filmová ikona, hotel Plaza (Taky milujete filmové povídky Apartmán v hotelu Plaza nebo Bosé nohy v parku?) je bohužel taky úplně celý pod lešením. Ach jo. Co se dá dělat. Každopádně jsme pěšky došly až na okraj Central Parku, který je na programu v sobotu. A pak zase dolů, přes futuristické informační centrum, kde je tolik prázdného prostoru, až to jednoho málem porazí. A znovu Time Square, jehož blikající reklamy vyvolávají schizofrenický záchvat i u zdravých jedinců. KOnečně nacházíme červené schody, na kterých se sedí a hledí. Anglicky "people watching". Nohy skoro necítím a žaludek marně volá o pomoc už od oběda. Míříme do Bryant Parku na večeři, hurá. Těsně před usednutím na lavičku však Alex opět nečekaně změní dráhu a s tvrzením, že někde tady včera viděla něco dobrého k snědku i s Luckou prostě zmizí. Dám si v klidu sendvič a kolu, přečtu si pár stránek v průvodci, povyprávím si s mladíkem u stolu vedle. Je tady totiž něco úžasného. Veřejná čítárna, kde si můžete zdarma půjčit knihy a časopisy a trávit čas čtením pod stromy. Miluju New York. Po půl hodině čekání Alex hledám telefonem. Ukáže se, že oběhly s Luckou dva bloky a jídlo nenašly, takže jdou v parku do restaurace. Právě jsem dojedla sendvič a jsem fakt naštvaná. Moje dobrá rada zní: nikdy necestujte ve třech, to je špatné číslo. Vždy jsou dva proti jednomu. Nemá smysl se hádat. Jdu sama do hotelu, přes Macy´s a další obchody. Ale nepotřebuju si nic kupovat. Chci být sama. Jen já a město. Bloumám sama večerním New Yorkem a jsem opravdu, skutečně šťastná. Domů trefím skoro poslepu, protože toto úžasné město má řád. Prosím, že se tady ještě někdy vrátím?

Dobrou noc či den přeje Váš Zoufalec