Vzhůru na sever

úterý 24. září

A co kdybychom jely vlakem? Je červenec. Alex, Lucka a já sedíme u nás doma v Bystřici v pracovně na zemi a usilovně hledáme nejlevnější spojení mezi Atlantou a New Yorkem. Nastane chvíle ticha, a pak všechny vybuchneme nadšením. Ano! Vlakem! To se Alex povedlo! Společnost Amtrak skutečně spojuje pravidelnou linkou New Orleans pod námi a New York nad námi. My nasedneme v Atlantě. Cesta potrvá 17 hodin a pojedeme po velké části východního pobřeží USA. A dojedeme až do centra Manhattanu. Boží!

Je ke konci září. Dnes skutečně odjíždíme z Kennesaw. Alex, Lucka a já, tři moravské buchty, jedeme dobýt New York. Pobyt tady v Kennesaw tak strašně rychle utekl... V notebooku mám ze tří fotáků staženo už 3 500 fotek (8 GB) a není čas to promazat. (Neměla jsem čas se ani namazat.) Je toho tolik, co jsem nestihla napsat. Třeba o broskvích, co vám zamotají hlavu. Georgia je oficiálně Peach State a v Atlantě se hlavní ulice dělící město napůl jmenuje Peachtree Street. Ovšem pak je tu ještě Peachtree Avenue a Peachtree Street West. No hádejte, jak jsme tyto ulice v češtině překřtily. Zajímavé je, že jsem tady viděla spoustu ovoce a zeleniny, ale broskve si nepamatuju. Asi není jejich sezona. Na farmářském trhu se zato prodávala například okra, zelené lusky, co se krájí na kousky a smaží jako hranolky.

Nestihla jsem napsat ani o zdejší toleranci, která je podmínkou k přežití tak multikulturního národa. Sice včera v Atlantě jsme se mezi černými obyvateli - a to opravdu nemyslím nijak hanlivě nebo rasisticky - bály s Luckou i v metru, prohledávaném policisty. A když jsme omylem zabloudily do nákupního centra Atlanta Underground, ocitly jsme se v ghettu připomínajícím naše vietnamská tržiště před lety. Rychle nohy na ramena. Ovšem většina národa je velmi tolerantní a třeba skupinky turistů jsou složeny skoro neuvěřitelně. Na jednom autě jsem si vyfotila tyto nálepku, která se mi moc líbí. Pro mě osobně je totiž svoboda, jakákoliv - osobní, náboženská, občanská - stejně důležitá jako vzduch.

Přátelé milí, pomalu se loučím se svvým místem u stolu v jídelně poblíž zásuvky s tím správným adaptérem, do kterého narvu českou koncovku z počítače (ne, není to ten multifunční adaptér, co jsem si za drahé peníze koupila u nás v elektru. Do toho velká koncovka PC nevejde.) A teď budu navíc plně odkázána na wi-fi, což bude asi velký problém. Nevěřila bych, že se v této zemi vyskytují místa bez wi-fi, ale Atlanta k nim patří. Každý má internet v mobilu či počítači, takže všechny wi-fi sítě jsou zaheslované. Já mám sice v telefonu roaming, ale ne internet. Takže, přátelé moji milí, může se stát, že už si Zoufalce nepřečtete. Věřím sice, že New York je v tomto ohledu lépe vybaven, ale kromě hotelu svůj starý, těžký, kovový, milovaný notebook určitě nikam nosit nebudu. Každopádně program na čtyři dny v NY máme tak nabitý, že si ani neumím představit, jak to všechno přežiju, natož abych o tom stihla psát. No, musíme doufat.

Včera přiletěla Charlieho maminka Gloria, kterou jsme si oblíbili všichni už před léty při jejích návštěvách v ČR. Gloria je svérázná, samostatná žena, se kterou je radost si popovídat. Převezme místo Alex režii domácnosti. Každý den bude k večeři pizza! zajásal Charlie, který nebyl z Alexiny čočkové polévky na plotně teda vůbec nadšený. Tři chlapy a psa, to Glorča zvládne levou zadní. A my snad budeme mít na cestě klid.

Sbohem, Kennesaw. Sbohem, Atlanto. Letní dovolená končí. Na viděnou v New Yorku se těší

Váš Zoufalec