Ze všedního života

Pondělí 16. září

Plánovaný výlet do Atlanty se odkládá, takže dnes něco z obyčejného života místních obyvatel. Pobyt v cizí zemi spojený s pobytem v domácí rodině je obohacující v mnoha směrech. Někdy si připadám jako ti naslouchající a fotografující Japonci v rodině z filmu Samotáři. Některé naprosto základní a samozřejmé věci mě fascinují. Každý tady má auto, rodina dvě. A když říkám auto, nemyslím tím starou plechovku, ale nablýskaný, většinou obrovský vůz bez klacku (s automatickou převodovkou). Pořád je potřeba odněkud někam jezdit, takže od 15ti let může začít každý řídit, pokud s ním sedí ve voze dospělá osoba. V 16 letech si děcka udělají řidičák a jezdí samy. Rodičům se dost uleví, protože sladit rozvoz vícečlenné rodiny po kroužcích, školách, práci, kinech apod. bývá někdy logistickým oříškem. Nenajdete tady téměř žádný dům bez dvojgaráže. Mluvím o městečku střední velikosti a životě střední třídy, není to žádný sociologický výzkum. V domě je tři a více ložnic, většina z nich má vlastní šatnu a koupelnu. V záchodové míse je pořád napuštěná voda, takže výsledek svého úsilí můžete vidět jen v naředěné podobě. A prkýnka na veřejných toaletách mají podobu podkovy, aby mohli muži močit bez jejich zvedání a nepokapali vepředu desku.

Zvláštní pozornost věnuji už od pobytu na Floridě espézetkám. Auta je mají jenom vzadu a jsou v mnoha případech vizitkou majitele. Každý stát má nějaký svůj symbol: Na Floridě je to pomeranč, v Georgii broskev. Takže většina espézetek má kromě nápisu Georgia i obrázek broskve. A pak si tam můžete dát svá osobitá sdělení, obrázky, nápisy, vzkazy. Velmi časté je tvrzení In Got we trust. Pokud jste invalidní, vozíček je součástí značky a není třeba žádných dohadů o tom, kde můžete parkovat.

Snažím se zajímavé značky fotit, ale je to dost nebezpečné, stejně jako moje oblíbené fotografování domů. Vypadám prý jako tipař. Lidi jsou tady dost opatrní a hákliví na své soukromí. Ulice v obytných čtvrtích ani nejsou průjezdné, takže když se tam objeví někdo zcela cizí a podivný, jako já, a začne jim fotit domy a auta, dost znervózní. Kdybych se dlouho neozývala, zavolali na mě policii a je se mnou ámen. Mají tady hned několik úrovní policie a dobrat se systému mezi nimi je téměř nemožné. Městská policie Kennesaw má větší pravomoce než naše městská policie. V třicetitisícovém městě je 68 policistů a pes. V downtownu pod radnicí jsou jaily, vězeňské cely, kam bez řečí putujete okamžitě po spáchání přestupku. Prý tam vleze až 150 lidí. Bez kauce se ven nedostanete. Charlie se mi snaží vysvětlit další složky, ale je to na mě moc složité. Prostě je tu ještě státní policie, oblastní policie, dálniční policie a úřad šerifa, který slouží hlavně soudům.

Veškerá tísňová volání jsou soustředěná na čísle 911. POkud potřebujete lékařskou pomoc, jako první vyjíždějí na místo hasiči - paramedici. Hasičské stanice jsou totiž nejhustěji rozeseté po oblasti, a tak jsou využívány i jako první pomoc. V zemi, kde jsou přírodní katastrofy reálné, je znalost záchranného systému docela důležitá. My se smějeme při vzpomínce na plynové masky, ale tady se děti učí základům civilní obrany pořád. Alex mě docela znervózní: Přijeli jste zrovna se sezony tornád, která se nejčastěji vyskytují na jaře a na podzim ve vnitrozemských státech. Ke konci září, až se přesuneme do New Yorku, začne tam zrovna sezona hurikánů. Je to totiž stát přímořský.

Nám ovšem z přírodních úkazů bohatě stačí Alex a opravdu nepotřebujeme ke zpestření pobytu další živly.