Dva a půl roku od prvních Zoufalcových zápisků z Floridy mířím za oceán znovu. Alex, moje kamarádka a hostitelka, se mezi tím s celou rodinou přestěhovala ze slunné Floridy do Atlanty. Takže mě čeká úplně jiná země, jiné podnebí, jiní lidé a zcela jistě i jiné příhody. Navíc tentokrát necestuji s kamarádem Alešem, ale doprovázet mě bude Lucka, která je v mnoha ohledech, možná prakticky ve všech, Alešův pravý opak.

Za pár hodin vyrážíme na cestu a já jsem podezřele klidná. Dvě hodiny jsem hledala letenku. Vypila jsem přitom dvě slivovice (dvě štamprle, ne dvě láhve, zatím). Z kufru jsem vyházela skoro všechno oblečení, a tak nejtěžším kouskem zůstává "lékárnička". Zjistila jsem, že potřebuji mazání či kapání prakticky do každého otvoru ve svém těle, k tomu další léky na mé běžné neduhy: migrénu, zácpu, průjem, chřipku, průdušky, přehřátí či nachlazení. Od minula přibyly potíže s oběma patama a taky astma. Potřebuju různá mazání na hubu a nohy, speciální olej, aby vůbec rozčesala vlasy. Jo a mám brýle na čtení. Narozdíl od Anny Kareniny ale nevidím do blízka, takže když ma mě moje dcera s oblibou mluví asi z pěti centimetrů přímo před očima, točí se mi hlava. Ovšem v jejím případě těžko říct, jestli je to rozmazanou podobou, intenzitou jejího hlasu nebo obsahem vět. Dopad každého našeho blízkého rozhovoru je ovšem v mnoha ohledech, možná prakticky ve všech, zdrcující.

A tak se už opravdu těším, až vyrazím vstříc dalšímu dobrodružství. Daleko tak, že se všechny problémy automaticky zmenší a některé i zaniknou. Jejich místo okamžitě nahradí problémy jiné, nové, nečekané, děsivé i zábavné. A právě o nich bude nový Zoufalcův americký deníček. Pokud neklekne můj stařičký a těžký notebook nebo nepadnu já, budeme se o své zážitky dělit na tomto blogu. Buďte obezřetní a moc se netěšte. I já mám ten pocit, že jsem se od posledně hodně změnila. Jsem v mnoha ohledech, možná prakticky ve všech, ještě zoufalejší.

I tak se na vás těším!

Váš Zoufalec