Pondělí znovu, protože včera neděle byla (ale Zoufalec ani netušil)

Několik pozitiv na začátek: snídaně ušla, moře je úžasně teplé a dopoledne i čisté a okurky tady mají nejsladší na světě. Naši spolubydlící se vydali pěšky do Sozopolu zavzpomínat na staré dovolené a my s Martinkou jsme se vydaly na pláž, kterou máme hned u nosu. Jen přeskočíte nějaký železný šrot, pár autovraků a vydáte se prostě směrem voda. Zóntik neboli slunečník stojí 5 leva. Pod ním nestojí ani neleží nic, předpokládá se, že si lehnete na zem. Obsluze říkám, že chci okamžitě dvě lehátka, a mám je. Za dalších 10 leva. To nám ani tak neva, jako to, že slunečník je reklamní Lídlu - opravdu Lidlu! A stojan je zcela rezavý. V Bulharsku ovšem budou majitelé raději celé dny postávat a čučet a divit se, proč si nikdo jejich parazoly nepronajme, než aby koupili nové, nedejbože aby vzali barvu a štětec a trochu je přetřeli. Když jsem s touto myšlenkou na nějakou práci pro místní personál přispěla do oblíbených diskusí Čechů a Slováků v našem hotelu na téma Co všechno tady nefunguje, všechny jsem pobavila. Jeden mladý pár se snaží přimět obsluhu hotelu, aby jim začala téct teplá voda, už tři dny, ale marně.

Ovšem voda v moři je exkluzivní, má určitě 26 stupňů a písečné dno je tak příjemné na nohy. Sbíráme mušličky, plaveme, opalujeme se. Martinka má asi bulharské předky, protože přimět ji, aby mi pořádně natřela záda, je nadlidský výkon. Takže se připálím, přestože jsem pod zóntikem ve stínu. Mezi koupáním chodíme do hotelu hledat delegáta kvůli výletu do Instanbulu, který si Martinka přeje k zítřejším narozeninám. Naše dítě bylo vždycky skromné. Delegát mi nebyl ráno schopen říct, kdy bude k dispozci, tvrdil, že je tady vlastně pořád, že se potkáme desetkrát za den. Desetkrát jsme ho hledaly, ale nenašly. Až odpoledne jsme ho načapaly v hale a okamžitě, oko neoko, podrobily křížovému výslechu. Takže jsme zjistily, že je tady o tři déle než my, takže vlastně nikde nebyl a nic neví. No ale telefonoval manažerce a něco zjistil, takže zítra večer - jede se přes noc - odjíždíme do Turecka. Také jsme se dozvěděly, že máme být za ty obří výmoly na cestě za hotelem moc rády. Jinak by nás šílenci za volantem patrně zabili, a že všechno zlé je k něčemu dobré. Jestli to myslel ironickym, těžko říct, ale asi není ironie schopen.

Večerní výšlap do Černomorce na gyros byl fajn, jen jsem úplně grogy. Trochu vody za odměnu a spát.