Nespornou výhodou zimy je fakt, že jsme si v těch bundách, kabátech, čepicích a rukavicích všichni tak trochu podobní. Čouhají z nás jenom zarudlé nosy a nikdo se nám pod kůži nedostane.

Velikost oblečení naznačuje, kolik se toho skrývá pod vrstvami, ale s módou oversize už ani to nevíme jistě. Jak s příchodem jara začneme jednotlivé slupky odkládat, budeme se postupně obnažovat až k letnímu minimu.

Začne nekonečná putovní výstava Na kůži malované se vstupem pro čumily zdarma. Velká národní přehlídka tetování.

Nikdy nemáme říkat nikdy, ale jestli jsem si něčím jistá, tak tím, že zemřu jako teta, co je neteto. Nikdy v životě jsem nezatoužila mít na kůži něco, co tam bude nafurt. Stačí mi mé jizvy, mateřská znaménka, důlek po neštovici a pihy. To jsem já, berte neberte. Nemám žádné tetování a cítím se být v menšině. Ještě pár let a možná budu i muzejní exponát.

Vůbec mě to netrýzní, naopak vím, že už v těch muzeích jsem. Na obrazech Petera Paula Rubense se vidím dost často.

Mám tělo naprosto ideálních rozměrů a barvy, jen jsem se narodila do špatného století.

Žít v baroku, jsem dáma vyhledávaná nejslavnějšími umělci, zvláště k portrétování vleže. Ovšem tady a teď jsem nudná a neviditelná. Netetovaná.

Abyste mi dobře rozuměli, já ctím svobodu nade vše. Ať si každý dělá se svou kůží, co je mu libo. Mně se tetování neoškliví, ani ho neodsuzuju. Já prostě jen z povzdáli žasnu a občas se, přiznávám, i trochu bavím. Když kandidoval na českého prezidenta Vladimír Franz, můj oblíbenec, doslova jsem jásala. To by byly poštovní známky! U něj respektuju tetování jako životní názor, styl, kterému je věrný a který je vyjádřením jeho tvůrčí svobody.

Mně ale fascinují obří tetování, kterými se zdobí dav. Technika jde cestou minimalizace, ale tetování roste. Zvláště oblíbená jsou obří data narození.

Nemusíte se tatínka ptát, jak stará je ta jeho rozkošná holčička. Můžete si to přečíst na jeho zádech nebo paži.

Pokud se tedy tatér nesplete a nevytetuje vám omylem jinou číslici. Na zádech se to dost blbě kontroluje, takže možná až za pár let, jako jeden můj známý, zjistíte, že na své kůži oslavujete narozeniny někoho jiného. Ups!

Tetují se mladí i staří, motorkáři i folkloristé. Tedy folkloristé srdcaři jen na místech, která nevyčuhují z kroje. Ctí tradice svých předků, ale jen od lokte po zápěstí. Tetování se stalo doslova masovou záležitostí, statusem, demonstrací nějakého životního rozhodnutí, ke kterému jsem já nikdy nedospěla. Pokud tomu tu důležitost sami dáte, věřím, že to může být skutečně obřadní záležitost. Zhmotněná a zachycená síla okamžiku, vzpomínky, události, prozření. Respektuju to.

Prožívám to taky, ale vypaluju to do písmen klávesnice, ne do své kůže.

Jednou jsem si z legrace pořídila takzvané tetovací rukávy. Natáhla jsem si je na ruce a zdálky to opravdu vypadalo, že jsem konečně cool. Mám variantu černobílou i barevnou a už dlouho jsou někde na dně skříně. Jen co se oteplí, možná je půjdu provětrat. Třeba si konečně budu připadat cool. Ale večer je sundám a půjdu spát zase jako bílá paní. Jako čistý list, na který můžu každý den psát jiný příběh s jiným datem a neustále ho přepisovat.