Den #294 jsem strávila s několika milými lidmi. U kávy, u limonády v pivovaru, v perníkové chaloupce kdesi v lesi. Když jsem se vracela večer těmi rozpálenými cestami domů, ještě do mě zezadu narazil nepozorný řidič. Lekla jsem se, to ano, ale nikomu se nic nestalo. A protože jsem měla v žaludku rajský rajský salát od Báry B. (to není chyba, to je přívlastek postupně rozvíjející), nepotřebovala jsem polykat žádné nadávky. Jen jsme se na sebe s vyděšeným pánem usmáli a potřásli si přátelsky rukou.

Úsměv je ale v našich krajích stále hodně vzácný. Vyprávěla jsem si hned po ránu o kulturním šoku po návratu do Čech s Tomem, který se doma cítí více za velkou louží. Nejvíc, opravdu nejvíc mě pobavila historka o tom, jak se u doktora bezelstně a trochu automaticky zeptal napruzené zdravotní sestry: Jak se dnes máte? Taky se smějete, když si tu scénku představíte? Věnovala mu jeden nenávistný pohled a neodpověděla ani slovo. Možná může být rád, že ho místo odpovědi neposlala na konec čekárny. Jak se máte? Taková provokace!

Zdvořilostní obraty nemají v naší zemi prostě žádné kořeny. Učíme se small talks v angličtině, ale české ekvivalenty jsou spíše v rovině teoretické. Pozdravíme se na ulici s těmi, které známe, možná se i usmějeme. Ale oslovovat cizí lidi ve frontě, ve výtahu, nedejbože na ulici? Dobrý den. Jak se máte? A ještě uslyšet, že fajn, skvěle, fantasticky, výborně nebo aspoň dobře? To nás prostě nikdo neučil.

Možná umíme nazpaměť periodickou soustavu prvků nejlíp ze všech států světa, ale nezávazné hovory a představování se doprovázené úsměvem, tam jsme na dně, nejen všech tabulek světa. Neotravuj a nepředbíhej se ve frontě, debile!

Proto je tak příjemné strávit den ve vybrané společnosti. Tento cíl, potkávat se s lidmi, které jsem dlouho neviděla, a věnovat jim svůj čas, se mi skutečně daří! Oběd v dřevěné chaloupce uprostřed lesa patřil k vrcholům dne. Na to, aby se lidí cítili skvěle, vůbec nepotřebujete luxusní prostory a speciality z druhého konce světa. Stačí rodina, která má radost, že vás vidí, domácí meruňkový koláč a maso z mini mini grilu. A ten báječný rajský salát, který známe z dětství. Díky, Báro, Lukáši, Mařenko, Kájo. I Jardo, který jsi mě sice při fotografování nazval Sněžkou, zabírající prostor jako horský masiv, ale který jsi mi super den zpestřil svými vodními hrátkami v bazénu. Tohle si zkuste představit, jak se dospělý muž po krk ve vodě snaží nasednout na prázdný dřevěný sud a udržet se na něm! A na otázku, jak se máte, budete pak moci po pravdě odpovědět: Naprosto skvěle!

Závěr dne #294 zní: Úsměv je zdarma a slušnost taky. Právě proto jsou na tomto světě k nezaplacení!