Nový výraz domolená ukazuje krásu a vtip českého jazyka, když jednoslovně popisuje trend trávit dovolenou doma. Letos se k davům domolenců přidávám i já. Dobrovolně.

Kulturní výzva z června mi dala mnoho kulturních a společenských zážitků. Málem jsem se předávkovala divadlem a zahltila hudbou. Teď jsem připravena netrajdat po světě, více pracovat a číst si. Na velké cesty za mořem či oceány si ještě počkám. Ty davy, to množství malých dětí, to čekání na letišti a předražené turistické pasti postrádat nebudu.

Když jsou všichni pryč, je doma větší klid. Všechno se zpomalí do prázdninového rytmu.

Slunce svítí i tady a já si pluju proti proudu jako vždycky. Píšu a čtu. Doma v papučích.

Když se tak dívám na fotky, které lidé po covidové pauze nadšeně sdílejí na sociálních sítích, usmívám se. Je hezké, že už se zase může kamkoliv. Je smutné, že ty následky lidstva protřepaného a promíchaného v letadlech, hotelech, restauracích a plážích asi poneseme už na podzim. Ale dnešní svět nejde udržet na jednom místě. Stačí si zajít na nádraží, postát u dálnice, podívat se nahoru na nebe.

Velké prázdninové stěhování národů začalo.

Abych však neseděla doma zapšklá a mrzutá, rozhodla jsem se každý den zveřejnit také jednu fotografii z cest. Co na tom, že nejsou aktuální. V mé hlavě ty vzpomínky pořád rezonují. Byla jsem na mnoha krásných místech a je načase si to připomenout. Být vděčná, že jsem mohla zažít tolik krásy na vlastní oči. Zavzpomínat na nejveselejší historky. A hlavně na lidi, kteří cestovali se mnou. Díky nim, díky té sdílené radosti, teď vůbec cestovat nepotřebuju.

Mozek beztak nerozlišuje, co je skutečnost a co jen vzpomínky. Prožitky musí vzbuzovat emoce.

To, co jsme zažili, se do žádného kufru nevejde. Tak ho nechám pod postelí a k tomu všemu vzpomínání si přečtu nějaké cestopisy a romány o velkých plánech a splněných snech. Zní to jako dobrý plán B, co říkáte?

Krásné léto všem, ať jste doma nebo na cestách,

přeje Úžasná Bára