V jednom ze svých novoročních poselství dalajláma zmínil jednoduchou, leč zásadní myšlenku: Pomáhat druhým je nejlepší způsob, jak si zajistit štěstí a klid. Když je to tak jednoduché, proč je kolem nás (i v nás) pořád tolik nespokojenosti a neklidu?

V dobách nějaké krize, případně televizního přenosu i pro obyčejnou dobrou věc, jsme schopni se semknout a vysypat zlaťáky ze své kapsy na konta pomoci. Je to úžasné a ty vybrané miliony mě vždycky dost udiví. Jenže nárazová pomoc, která nás nestojí nic než trochu peněz, asi není to, co má dalajláma na mysli.

Nejde o odpustky za to, že zrovna mé rodině se nic nestalo nebo že moje děti jsou zdravé nebo že nežiju ve válečné zóně.

Podle mě, a můžu se mýlit, jde o každodenní drobné skutky.

Tyto laskavosti si nemůžete odepsat z daní, jsou často zcela neviditelné. Musíte si na ně udělat čas a věnovat jim energii. A je jedno, jestli jde o pomoc neznámému člověku v obchodě nebo čas navíc věnovaný komunitě. Hlavní je aspoň občas nemyslet jen na sebe a své potřeby a své názory a svoje práva. Nejde ani o naše povinnosti. Pomoc druhým je něco mezi tím. Pomáháme, i když nemusíme. Jen tak. Vidíme ty příležitosti kolem sebe. Nemusíme se ptát, co máme dělat. Najednou to víme.

Drobné projevy pozornosti se z našich životů rychle vytrácejí. Často jsme v zajetí pomýlené představy, že dokud sami něco nedostaneme, nemusíme nikomu nic dávat.

Žijeme v nastavení: Sám mám málo!

Přitom máme každý den šanci z tohoto bludného kruhu vystoupit. Vždycky můžeme někoho potěšit, někomu poradit, věnovat mu svůj čas nebo pro něj něco udělat fyzicky. Když to budeme dělat delší dobu, automaticky, třeba zjistíme, že na tom fakt něco je. Nebo není. Každý má svou cestu a může se svobodně rozhodnout, že půjde jinudy.

Štěstí a klid vycházejí z našeho nitra. K tomu, abychom se cítili šťastní, vlastně nikoho nepotřebujeme.

Být šťastný bez ohledu na okolnosti vnějšího světa zní jako vysněná meta duchovního růstu.

Dalajláma o tom určitě něco ví, a přesto pořád myslí na druhé. Kdyby myslel hlavně sám na sebe, určitě by usiloval o změnu ve svém ošacení a zakryl si to holé rameno.