Jsme tisíce mil od domova, ale dnes byl Pavel půl den s námi. Alespoň v duchu určitě. Vydaly jsme se s Megís do Hokejové síně slávy, abychom mu dovezly tričko hokejového klubu Toronto Maple Leafes pořízené v tom jediném správném fanouškovském obchodě. Byl to boj, ale našly jsme to! A teď už snad bude klid.

Trička hokejových klubů jsou takovou úlitbou za mé cesty za moře. Všichni, kdo tyto cesty absolvovali se mnou, můj boj o nalezení licencovaného fan shopu znají. Prostě bez trička klubu NHL z města, kde jsem pobývala, se domů vrátit nemohu. Začíná být ze mne znalec. Naštěstí jsem v síni slávy s Megís, která zažila ještě v mém břiše celé Nagano, ale nijak ji to nepoznamenalo. Protože být tu se svým mužem, střílíme do branek a zíráme do vitrín ještě teď. Je tady k dispozici všechno, co si fanoušek hokeje může přát. Interakce, výstavy, fotky, filmy, dovednostní soutěže. Asi by se tady zbláznil.

Já to znám, já jsem se předávkovala pro změnu uměním poměrně nedávno a teď do žádných muzeí ani galerií nechodím. Nemůžu. Dávám přednost poznávání měst pěší chůzí nazdařbůh, pozorováním lidí, focením zákoutí a objevováním věcí mimo turistické pasti. Kromě vyhlídek a věží, ty miluju a nikdy nepřestanu. Snad se nepředávkuju i nadhledem. Megís jde dnes odvážně do ulic Toronta se mnou. Máme holčičí den. Ranní toulání po nábřeží jezera Ontaria je senzační. Svítí sluníčko, na vodě parkují lodě, vede taky cyklostezka a samozřejmě že i tady běhají lidé sem a tam. Přesto je tu po ránu klid a mír.  Toronto Music Garden inspirovaná Bachovou suitou skýtá příjemný stínek i notový part. Mosty, lávky a dřevěné lavičky ve tvaru vln přímo vybízejí k posezení nebo poležení. Ruch je na druhé straně přes cestu. My se držíme vodní hladiny, co to jde.

Hrdinkou dnešních zápisků je rozhodně Megís. Našlapaly jsme 14 kilometrů ulicemi Toronta a posledních 5 km pod zemí. Došly jsme až k areálu University of Toronto, která používá zkratku U OF T. Prošly jsme se kampusem, poseděly se studenty v posluchárně, Megís se vyptávala u informačních stánků, co se tady studuje a jaké obory vyučují. Tisíce mladých lidí z celého světa tu proudily mezi budovami. Zakladatelé původní King’s College (1827) z anglikánské církve by se asi divili, že většinu studentů na pohled tvoří Asiaté. Mezi absolventy je i Lester B. Pearson, nositel Nobelovy ceny za mír, nebo spisovatelka Margaret Atwoodová. Každý impuls k posílení zájmu Megís o studium se počítá.

Na pokraji (mého) vyčerpání jsme dojely metrem na Union Station. To je taková menší stanice o několika patrech a se stovkou různých východů, nástupišť, chodeb, tunelů, ze které, když nemáte Aleše, se prostě nevymotáte. My jsme skončily v podzemní nákupní chodbě THE PATH, která má délku asi 27 km, a každých 50 metrů se rozděluje. I kdybychom si sypaly hrách, cestu zpět nenajdeme. Došly jsme zpátky na Union Station asi po hodině a další hodinu jsme se snažily najít cestu domů. Nebýt Megís, skončila jsem mezi bezdomovci pod mostem. „Já tě z těch katakomb vyvedu“, slíbila mi a slib dodržela, přestože jsem jí celou cestu nadávala a tvrdila, že tudy jsme nikdy v životě nešly a že už nikam dál nejdu. I matka má své slabší chvilky. Ta moje přišla dnes pozdě odpoledne. Došly jsme do našeho apartmánu spolu s prvními kapkami deště. Díky, Megís!

Rozhodnutí, že už mě nikdo dnes nikam nedostane, že zůstanu ležet jako lazar a nepohnu nohama, vydrželo jen chvíli. Vydali jsme se s klukama na večerní procházku pod jezerem Ontario. Ano, na jednom břehu vstoupíte do tunelu a na druhém konci vylezete na ostrově přímo v terminálu letiště. Po vodní hladině jezdí přívoz a vozí auta a některé pasažéry (120 metrů za 14 CAD), pod zemí můžete tunelem zdarma až na malé letiště Billy Bishop Toronto City Airport. Leží na ostrově kousek od břehu v centru města a létají odsud linky až do New Yorku. A ne jedno letadlo za odpoledne. Jedno letadlo přistává, další startuje. Je zde neuvěřitelný letecký provoz, a ještě nádherný výhled na horizont nasvětleného města. Název letiště nese jméno kanadského leteckého esa z 1. světové války Billy Bishopa, jehož fotografie, uniformy i jméno najdete po celém moderním areálu. Šup pod vodní hladinu a suchou nohou zpátky na pevninu.

Poslední tečkou dne je skutečnost, že v samoobsluhách nenajdete vůbec žádný alkohol. Pokud dostanete chuť na lahvinku vína, musíte si ji nechat zajít, nebo se vydat hledat specializovaný obchod nebo si sednout do baru. Místo bílého mi Aleš rozmíchá šumivý acylpyrin, neboť z vyčerpání si stoupá teplota. Snažím se poskládat na rozkládací gauč, i když nemohu ohnout nohy v kolenou, a Aleš si vybaví scénu, jak se jeho strýček snažil ustájit býčka. Za rachotu myčky na nádobí, klimatizace, která nejde vypnout, a obrovské bouřky za okny usínáme.