Ahoj, Bara Bara, vítá mě doma můj muž. Naděje, že zápisky nečetl nebo mu o nich nikdo neřekl, zhasla v první vteřině. Ví všechno. O Frederikovi taky. Ale naštěstí to není bad problem. Je totiž dospělý a žije se mnou už hodně dlouho.
„Když jsme tady teď všichni, chtěl bych vám říct – že se jdu osprchovat.“ Další z nezapomenutelných hlášek, která se mimoděk povedla Jiříkovi. Má takový zvučný hlas, takže po první části souvětí jsme očekávali přípitek nebo nějaký zásadní proslov. A on se šel okoupat a spát.
Hrdinkou dnešního dne byla Světlanka a její kempingový plynový vařič. Svou představu, že si budeme vařit kávu přímo v dunách, skutečně realizovala, a bylo to nezapomenutelné. Ostatně jako celý den plný větru a písku.
Jiří mluvil o mém cestovatelském deníku jako o Bláznových zápiscích. No, nebyl daleko od pravdy. Jardova fráze „bad problem“ se stala motem zájezdu. Zdomácněl i Jiříčkův pozdrav: „Have a nice day. I’ll kill you.“ On prý sice řekl „See you“, ale já jsem zcela jasně slyšela něco jiného. Myslím, že i ten majitel gulagu to slyšel podobně, když jsme pak bydleli zadarmo.
Třetí den zájezdu bývá krizový. Ovšem protože pro Jiříčka je to den první, je ještě nevykecaný a plný sil, tak převezme většinu konverzace. Nejde vypnout, což je zvláště v autě dost intenzivní, přesto nás čeká den jako korálek. Občas slunce, občas déšť. A konečně Dánsko.
